ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.126.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce: \"P.\" spol. s r.o., zast. JUDr. K. Z., advokátkou, proti žalovanému: S. a.s., zast. JUDr. V. N., Dr., advokátkou , o 288.989,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 627/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 1999 čj. 10 Cmo 557/98 - 36, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 1999 čj. 10 Cmo 557/98 – 36 a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. dubna 1997 čj. 20 Cm 627/96 - 24, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v předmětné věci výše uvedeným usnesením odmítl odvolání žalovaného.
Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že žalovaným podané odvolání do rozsudku pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. dubna 1997, čj. 20 Cm 627/96 - 24, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 288.989,90 Kč s 16% úrokem počínaje dnem 13.12.1994 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 29.120,- Kč, bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že původním žalovaným byl právní předchůdce žalovaného, společnost P., s.r.o. Při jednání dne 4.2.1997 bylo konstatováno právní nástupnictví na straně žalovaného, k němuž došlo v průběhu řízení k 30.11.1995, když žaloba proti původnímu žalovanému byla podána 21.6.1995. Žalovaný se stal účastníkem řízení teprve poté, kdy bylo prokázáno jeho právní nástupnictví a žaloba včetně předvolání k prvnímu jednání ve věci na den 15.4.1997, obsahující poučení o důsledcích nedostavení se k jednání, mu byla doručena do vlastních rukou dne 4.4.1997. Zástupce žalovaného se písemně dne 8.4.1997 omluvil s tím, že od 10.4.1997 do 22.4.1997 je mimo území České republiky. Žalobce, který se na jednání dne 15.4.1997 dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud stejně, jako soud prvního stupně, posoudil omluvu žalovaného jako nedůvodnou, protože nebylo prokázáno, že mimo území České republiky byli všichni pracovníci oprávnění za žalovaného jednat, žalovaný se mohl nechat zastoupit advokátem a ostatní formální a věcné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly taktéž splněny.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním společnost S. a.s., jež údaji z obchodního rejstříku doložila, že se k 27. říjnu 1999 stala procesní nástupkyní odvolatele (B. M., akciová společnost) zaniklého k onomu datu sloučením. Důvod dovolání spatřuje dovolatel v tom, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ust. §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu - zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále též „o. s. ř.“) a dalším dovolacím důvodem je skutečnost, že odvolací soud v rozporu se zákonem odmítl odvolání žalovaného. Dovolatel považuje postup soudu prvního stupně za nesprávný, když dne 6.3.1997, rozhodnutím čj. 20 Cm 627/95-24, v případě univerzálního právního nástupnictví rozhodoval o záměně a připustil na straně žalované záměnu z P., s.r.o. na B. M., a.s., neboť v době, kdy bylo o změně rozhodováno, společnost P., s.r.o. již neexistovala, protože zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 1.1.1996. Společnost B. M., a.s. vstoupila do předmětného řízení automaticky z titulu právního nástupnictví již 1.1.1996, a proto se také řádně účastnila prvního jednání ve věci dne 4.2.1997. Společnost P. s.r.o. ztratila okamžikem výmazu z rejstříku způsobilost být účastníkem řízení, a protože jejím právním nástupcem byla společnost B. M. a.s., vstoupila také do řízení a účastnila se jednání nařízeného na 4.2.1997. První jednání ve věci se konalo dne 4.2.1997, a to za účasti společnosti B. M. a.s. a při druhém jednání dne 15.4.1997 tak nemohl být vydán rozsudek pro zmeškání, neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady ust. §153b o. s. ř. Dovolatel se také domnívá, že omluva z jednání byla důvodná, protože jedině jednání prostřednictvím konkrétního zmocněného zástupce, by mělo ve věci smysl. Tuto otázku však dovolatel nepovažuje za zásadní. Tím, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl rozsudkem pro zmeškání a odvolací soud odvolání odmítl, došlo k nesprávnému postupu soudů a v důsledku toho byla žalovanému (jeho právnímu předchůdci) odňata možnost jednat před soudem. Dovolatel proto navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle ust. §243 o.s. ř. a na základě ust. §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné a ve smyslu dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. je také důvodné.
Podle ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
Účelem (smyslem) institutu rozsudku pro zmeškání je umožnit rozhodnutí sporu nebo jiné právní věci v neprospěch žalovaného, který svou nečinností (tím, že se nedostaví k prvnímu jednání ve věci, ačkoliv mu bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů předem a ačkoliv byl o následcích nedostavení se poučen) by mohl nebo dokonce chtěl bránit rychlé a účinné ochraně práv žalobce; ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. pro takový případ stanoví fikci, že „se pokládají tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná“.
Pro výsledek předmětného dovolacího řízení je podstatné, zda jednání nařízené na 4.2.1997, bylo prvním jednáním ve věci samé a nebylo tak při jednání dne 15.4.1997 možné vydat rozsudek pro zmeškání.
Ze spisu se podává, že dne 4.2.1997 se jednání před Krajským obchodním soudem v Praze, ve věci P. s.r.o. proti P., s.r.o., zúčastnila na straně žalobce JUDr. K. Z. a na straně žalovaného dle protokolu nikdo. Na jednání se dostavila právní zástupkyně B. M. a.s., Mgr. O. R. s tím, že žalovaná společnost se rozdělila na dva subjekty. Předložila protokol o rozdělení majetku společnosti P., s.r.o., notářský zápis z 30.11.1995 a uvedla, že pasivně legitimovaným v projednávaném sporu je B. M. a.s. Soud usnesením připustil na straně žalované záměnu společnosti B. M. a.s. za společnost P. s.r.o. Za účelem nového obeslání účastníků soud jednání odročil na 15.4.1997 (srov. č.l. 15). Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 25996, vedeného pro obchodní společnost P., s.r.o. vyplývá, že byla ke dni 1.1.1996 z obchodního rejstříku vymazána a jejím právním nástupcem se stali společnosti B. M., akciová společnost a společnost P. nakladatelství s.r.o.
Zánikem společnosti P. došlo k přechodu práv a závazků zaniklé společnosti částečně na B. M. a.s. a částečně na společnost P. nakladatelství s.r.o, oba právní nástupce žalované. Zmocněná Mgr. O. R. při jednání dne 4.2.1997 potvrdila, že v předmětném sporu je pasivně legitimována společnost B. M. a.s., což doložila notářským zápisem a protokolem o rozdělení majetku společnosti P., s.r.o. ze dne 30.11.1995.
Prvním jednáním ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. je jednání, které soud jako první nařídil k projednání věci samé, za předpokladu, že se uskutečnilo, tedy že nebylo zrušeno (odvoláno) nebo odročeno na pozdější termín přede dnem, na který je soud nařídil (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.1999, sp. zn. 20 Cdo 1046/99 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2000, sp. zn. 20 Cdo 2468/98).
První jednání ve věci samé soud prvního stupně nařídil na 4.2.1997. Ze skutečnosti, že obsahovou náplní jednání nebylo jednání o předmětu sporu nelze dovodit, že jednání nařízené na 4.2.1997 bylo jednáním, které se neuskutečnilo („neproběhlo”). Jednání nařízené na 15.4.1997 bylo v pořadí druhé jednání ve věci samé a nemohly být proto splněny podmínky ustanovení §153b o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání. V důsledku nesprávného posouzení procesního nástupnictví odvolací soud nesprávně právně posoudil podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Nejvyššímu soudu z uvedených důvodů nezbylo než podle ust. §243b odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušit. Protože důvody, pro které bylo zrušeno odvolací rozhodnutí, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně (ust. §243b odst. 2, věta druhá, o. s. ř.), zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Další námitky dovolatele posoudil dovolací soud jako nedůvodné. Odnětím možnosti jednat před soudem podle ust. §237 odst.1 písm. f/ o. s. ř. se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod. Tím, že soud usnesením ze dne 6.3.1997, čj. 20 Cm 627/95 – 19 připustil záměnu účastníka na straně žalované podle ust. §92 odst. 2 o. s. ř. z P., s.r.o. na B. M., akciová společnost, přestože se B. M., akciová společnost stala účastníkem řízení již dnem výmazu P., s.r.o z obchodního rejstříku, nebyla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Dovolatel se taktéž mylně domnívá, že mu byla odňata možnost jednat před soudem tím, že soud považoval omluvu žalovaného ze dne 8.4.1997 za nedůvodnou. Hodnotící úsudek soudu projevený v rozhodnutí, zda závěr, že omluva žalovaného nebyla důvodná, takže jsou splněny předpoklady dle §153b odst. 1 o. s. ř., však není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“.
Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ust. §243 o. s. ř. nebyl v tomto stádiu řízení shledán důvod.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. února 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu