ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.163.2002.1
sp. zn. 29 Odo 163/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. M., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) T. s. m. L., a 2) M. L., zastoupeným, advokátem, o určení neplatnosti výpovědi smlouvy, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 189/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. května 2000, čj. 17 Co 245/97-105, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. května 2000, čj. 17 Co 245/97-105, se ve výrocích pod body II., III. a IV. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem jednak potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 18. prosince 1995, čj. 7 C 189/94-34 v zamítavém výroku (bod I. výroku) a dále změnil doplňující rozsudek tohoto soudu ze dne 15. května 1997, čj. 7 C 189/94-81 ve věci samé tak, že určil, že výpověď smlouvy o dílo č. 5/93 o údržbě veřejné zeleně, kterou dal první žalovaný žalobci dne 21. prosince 1993, je neplatná (bod II. výroku). Současně též změnil uvedené rozsudky soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (body III. a IV. výroku). Závěr o neplatnosti výpovědi smlouvy odůvodnil odvolací soud zejména nenaplněním podmínek sjednaných v bodě VI. odst. 4 smlouvy, když nedostatky při provádění prací nevytýkal žalobci první žalovaný jako oprávněný účastník závazkového vztahu, nýbrž pracovníci Městského úřadu v L.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní společné dovolání, jímž napadli jeho výrok pod bodem II. a související výroky o náhradě nákladů řízení (pod body III. a IV.). Přípustnost dovolání opírali o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za dovolací důvody označili důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. a), c) a d) o. s. ř. tvrdíce, že v řízení došlo k vadám podle §237 odst. 1 písm. b) a f) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkali, že prvého žalovaného označil v záhlaví svého rozsudku jako „T. s. města L., příspěvková organizace“, ta však nikdy nebyla účastníkem řízení a proto neměla ani způsobilost jím být, neboť žaloba směřovala proti T. s. města L., rozpočtové organizaci. Ve skutečnosti podle dovolatelů existuje stále rozpočtová organizace T. s. L., IČ …., zřízená 1. července 1973 a příspěvková organizace T. s. města L., IČ …., zřízená 1. ledna 1975. Navíc podle schváleného privatizačního projektu č. …. byl veškerý majetek rozpočtové organizace převeden na město L., které proto důvodně vystupovalo jako účastník předmětné smlouvy. V tomto směru podle dovolatelů vycházejí závěry odvolacího soudu ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování a tudíž jsou právně nesprávné. Proto dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s. ř., neboť směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné, i když z jiného důvodu, než na který odkazovali dovolatelé.
Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o. s. ř.), přičemž se nejprve zabýval posouzením, zda řízení bylo postiženo dovolateli tvrzenými vadami uvedenými v §237 odst. 1 písm. b) a f) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je řízení zmatečné též v případě, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. Podle §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak ten, komu ji zákon přiznává. Tuto způsobilost má tedy ten, kdo má podle platného práva (v případě právnické osoby srov. §18 občanského zákoníku) způsobilost mít práva a povinnosti. Protože takovou způsobilost v odvolacím rozsudku označený první žalovaný nesporně má (z tohoto pohledu není rozhodné, zda byl jako žalovaný označen v žalobě), netrpí řízení vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
K vadě řízení podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dojde v případě, jestliže účastníku řízení byla v jeho průběhu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterém byl žalovaný uveden odchylně od jeho označení v žalobě, tedy za nesprávný postup soudu „v průběhu řízení“ pokládat nelze. Jelikož dovolatel s jiným postupem soudu existenci tvrzené vady nespojuje lze uzavřít, že řízení zmatečností podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. postiženo není.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s označením prvního žalovaného v odvolacím rozsudku) jsou však dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř ., jehož prostřednictvím lze soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke které dovolací soud přihlédne, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3, věta druhá, o.s. ř.).
Pro výsledek dovolacího řízení je tudíž určující zodpovězení otázky, zda odvolací soud postupoval správně, když v rozsudku označil prvního žalovaného jako „T. s. města L., příspěvková organizace“.
132
Především je třeba uvést, že ani v žalobě, ani v žádném z rozhodnutí soudů obou stupňů není uvedeno identifikační číslo a sídlo (adresa) prvního žalovaného, a že ve spise není založena žádná listina, ze které by vyplývalo, pod jakým názvem (včetně dalších identifikačních údajů) byl zřízen. Spis obsahuje pouze dva výpisy z registru ekonomických subjektů Českého statistického úřadu ze dne 24. května 2000, a to „T.S. L.“, rozpočtová organicaze se sídlem v L., IČ , datum vzniku 1. července 1973 a „T. s. města L.“, příspěvková organizace se sídlem v L., IČ …., datum vzniku 1. ledna 1995. Z jakých důvodů označil odvolací soud v záhlaví svého rozsudku prvního žalovaného jinak, než jak byl uveden v žalobě, z jeho odůvodnění nevyplývá (patrně na základě sdělení jeho zástupce na jednání dne 9. května 2000), přičemž pro nedostatky dalších identifikačních údajů, které by vyplývaly ze zřizovacích listin, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, zda odvolacím soudem označený první žalovaný je účastníkem řízení. V každém případě je však s ohledem na možnost existence dvou právnických osob s obdobným názvem označení prvního žalovaného v rozsudku odvolacího soudu z hlediska jeho identifikace nedostatečné.
Tímto nesprávným postupem, který se promítl v označení prvního žalovaného jako „T. s. města L., příspěvková organizace“, zatížil odvolací soud řízení vadou , která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o.s .ř.
Nejvyšší soud proto, aniž se mohl zabývat dalšími uplatněnými dovolacími důvody (včetně posouzení namítaného právního nástupnictví v důsledku privatizace majetku prvního žalovaného), nesprávný rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení ( §243b odst. 1 věta za středníkem, §243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém řízení o věci (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s .ř .).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu