ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.205.2001.1
sp. zn. 29 Odo 205/2001-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce S. b. d. Č. T., proti žalované C., akciová společnost, N., o zaplacení 270.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 93/2000, k dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.12.2000, čj. 1 Cmo 303/2000-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Z. P.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 12. 2000, čj. 1 Cmo 303/2000-45 odmítl odvolání směřující proti rozsudku pro zmeškání Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2000, čj. 42 Cm 93/2000-26, v němž tento soud uložil žalované zaplatit žalobci 270.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 29.768,20 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.000,- Kč, a to na účet jeho právního zástupce.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podle §202 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“) je odvolání proti rozsudkům pro zmeškání přípustné jen nebyly-li splněny formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v §153b o. s. ř., popř. zakládá-li se rozsudek pro zmeškání na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru odvolacího soudu byl rozsudek pro zmeškání vydán v souladu s předpisy procesního práva. Žalované bylo předvolání k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán, doručeno řádně a téměř s dvouměsíčním předstihem a obsahovalo poučení o možnosti rozhodnout formou rozsudku pro zmeškání. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila a její omluvu odvolací soud shodně s názorem soudu prvního stupně nepokládal za důvodnou.
Dále odvolací soud uvedl, že odvoláním napadený rozsudek nespočívá na nesprávném právním posouzení. Tvrzení obsažená v žalobě mají konsistentní charakter, neboť je především dokládán právní důvod žaloby smlouvou o dílo a vadnost díla. Žalovaným tvrzená neplatnost smlouvy o dílo neodpovídá pravidlům jednání podnikatelů zakotveným např. v §15 obch. zákoníku.
Odvolací soud proto odvolání pro jeho nepřípustnost podle §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovoláním ze dne 21. 2. 2001, doplněným v podání ze dne 8. 3. 2001, napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V odůvodnění žalovaná zejména uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť soudy nesprávně zhodnotily obsah omluvy neúčasti předsedkyně představenstva žalované paní J. T. spolu se žádosti o odročení jednání nařízeného na 6. 9. 2000 z důvodu její nepřítomnosti na území republiky. Dále žalovaná uvedla, že jí soudem prvního stupně ani soudem odvolacím nebyla doručena kopie žaloby, což vyplývá z kopie obálky obsílky z 19. 7. 2000, kde byla pouze tato písemnost.
Žalovaná dále uvedla, že odvolací soud se nikterak nezabýval námitkou neplatnosti smlouvy o dílo vznesenou žalovanou v odvolání a pouze obecně odkázal na ust. §15 obch. zákoníku a přitom je ze smlouvy o dílo zřejmé, že nebyla podepsána osobami k tomu oprávněnými dle zápisu v obchodním rejstříku. Odtud žalovaná usuzuje, že jsou dány dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. a) až d) o. s. ř.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud s ohledem na shora uvedené důvody zrušil obě uvedená rozhodnutí soudů, popř. aby zrušil pouze usnesení odvolacího soudu a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 4. 4. 2001 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že k názoru žalované ohledně důvodnosti omluvy se již vyjadřoval a předložil usnesení NS ČR, v němž byla řešena obdobná problematika. Dále poukazuje i na judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2000, který jako nepostačující označil omluvu spočívající na pouhém oznámení překážky.
Pokud žalovaná v této fázi bude dokládat další znalecký posudek o vadnosti díla, jde podle žalobce o důkaz již nepoužitelný, neboť soud prvního stupně při vydání kontumačního rozsudku vycházel jen z důkazů předložených žalobcem a proto nemůže obstát námitka, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování.
Taktéž podle žalobce nelze souhlasit s vyvozením přípustnosti dovolání z toho, že žalované byla odňata možnost jednat před soudem, popř. řízení trpí jinou vadou, neboť žalovaná byla řádně předvolána a účast při jednání jí byla umožněna. Vada v doručení žaloby, pokud je reálná, je malicherného charakteru a nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; žalované muselo být jasné, čeho se spor týká.
Dále žalobce uvedl, že k odvolacímu řízení předložil pověření představenstva družstva pro pí. H. k podpisu předmětné smlouvy o dílo.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné a nepřípustné zamítl a na nákladech dovolacího řízení mu přiznal na právním zastoupení celkem 35.625,- Kč.
Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavy I, část dvanáctou přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a v souladu s ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání v podání ze dne 8. 3. 2001 potvrzeno a doplněno.
Dovolání je přípustné podle ust. §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť odvolací soud odvolání žalované odmítl.
Podle §153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení, žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, ze nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
V dovolání žalovaná především namítala, že předvolání k jednání nařízenému na den 6. 9. 2000 obdržela 21. 7. 2000 a dne 24. 8. 2000 zaslala Krajskému soudu v Hradci Králové omluvu z jednání, v níž uvedla i důvod nemožnosti se jednaní zúčastnit, a to pobyt mimo území republiky.
Ze spisu (čl. 23) vyplývá, že žalovaná v přípise ze dne 24. 8. 2000, který soud obdržel 29. 8. 2000, požádala o odložení jednání s textem „Žádáme o odročení nařízeného jednání na den 6. 9. 2000, a to z důvodu pobytu mimo území České republiky“; přípis byl podepsán „T. J., ředitelka spol.“.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil omluvu správně jako nedůvodnou. Pokud žalovaná v přípise ze dne 24. 8. 2000 pouze obecně uvedla okolnost, která jí bránila v účasti při jednaní dne 6. 9. 2000, tj. pobyt mimo území republiky, aniž by konkrétně v omluvě tvrdila takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl posoudit, zda je omluva důvodná, tj. zda jsou dány vážné důvody na straně účastníka, které mu brání v účasti při jednání, např. uvedením kterých osob oprávněných za společnost jednat se zahraniční pobyt týká, apod., nelze omluvu pokládat za důvodnou. K tomu je dále nutné poznamenat, že soud při posuzování důvodnosti omluvy musí vycházet z těch okolností, které mu byly známy v době, kdy tuto věc posuzoval a nelze již přihlížet k okolnostem tvrzeným dodatečně.
K námitce dovolatelky ohledně neplatnosti předmětné smlouvy o dílo proto, že byla podepsána na straně žalobce osobou k tomu neoprávněnou je nutné uvést, že soud podle §153b odst. 1 o. s. ř. vychází z tvrzení obsažených v žalobě týkajících se skutkových okolností a tato tvrzení se pokládají za nesporná; v daném případě se takto vychází z tvrzení, že způsobem popsaným v žalobě byla uzavřena smlouva o dílo. Pokud žalobce v příloze vyjádření ze dne 11. 10. 2000 k odvolání připojil zápis č. 8/97 ze dne 6. 10. 1997 (čl. 36), v němž představenstvo žalobce v části Zpráva technického úseku v bodě c) pověřilo pí. H. podpisem smlouvy na zateplení objektu č. 39 – L. 190-192 s firmou C. N., nelze již k tomuto tvrzení s ohledem na uvedené přihlížet.
Ze spisového materiálu (čl. 17) vyplývá, že kanceláři soudu prvního stupně byl mj. dán dne 29. 3. 2000 příkaz k doručení platebního rozkazu z 29. 3. 2000, čj. Ro 518/2000-18 a stejnopisu žaloby žalovanému do vlastních rukou a tato zásilka byla vypravena dne 30. 3. 2000. Z doručenky založené ve spise vyplývá, že byl žalované doručován do vlastních rukou výše uvedený platební rozkaz, jehož číslo jednací je uvedeno na doručence a na doručence je rukou připsáno „Pl + žal.“.
Dovolací soud přisvědčuje žalované, že součástí zásilky, jež byla zasílána žalované obsílka k jednání na den 6. 9. 2000 nebyl stejnopis žaloby, neboť ten byl zaslán žalované již dříve, jak to vyplývá z výše uvedeného.
Z toho je zřejmé, že v řízení nebylo porušeno ust. §79 odst. 3, 1. věta o. s. ř., když žalované byl stejnopis žaloby doručen do vlastních rukou.
Vzhledem k ust. §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud dále neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §237 odst. 1 písm. a) až c) a g) o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly uplatněny v dovolání.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované není důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §238a odst. 1 písm. c), §242 odst. 3 a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a bod 10, hlavy I., část dvanáctou zák. č. 30/2000 Sb. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovanému, který neměl v řízení úspěch, bylo uloženo zaplatit žalobci 7.575,- Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.
V Brně 29. dubna 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu