ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.212.2001.1
sp. zn. 29 Odo 212/2001-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce B. S. CZ, s r. o., proti žalovanému M. F., zast. JUDr. D. D., advokátkou, o zaplacení částky 81.831,50 Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30.11.2000, čj. 29 Co 501/2000 – 73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 2000, čj. 29 Co 501/2000-73 potvrdil rozsudek Okresního soud v Kladně ze dne 22. 5. 2000, čj. 7 C 236/99-51, kterým tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit celkem 81.831,50 Kč s přísl.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že žalobce má vůči žalovanému pohledávku v přiznané výši. Dále dospěl k závěru, že na základě dohody z 11. 5. 2000 o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek nedošlo k zániku předmětného závazku žalovaného a k tomuto zániku nedošlo ani na základě jednostranného úkonu žalovaného směřujícího k zápočtu pohledávky.
Dovoláním datovaným 26. 2. 2001 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, s tím, že řízení u soudu prvního a druhého stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, neboť soudy neprovedly řádně navržené důkazy a otázka započtení pohledávek byla soudy řešena v rozporu s hmotným právem a je po právní stránce otázkou zásadního významu.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud s ohledem na přechodná ustanovení v části dvanácté, hlavy I., bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. posoudil dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Nejprve se dovolací soud zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout ( §240 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci dne 9. 1. 2001. Lhůta jednoho měsíce pro podání dovolání v souladu s ust. §57 odst. 2 o. s. ř. skončila dne 9. 2. 2001. Dovolání podal žalovaný osobně v podatelně soudu prvního stupně dne 1. 3. 2001, jak o tom svědčí prezenční razítko tohoto soudu otištěné na dovolání.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 psím. a) o. s. ř. tak, že dovolání pro jeho opožděnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalobci žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. února 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu