ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.220.2001.1
sp. zn. 29 Odo 220/2001-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce E., s. r. o., zast. JUDr. R. M., advokátem, proti žalovanému Ing. P. Š., zast. Mgr.Ing. M.. S., advokátem, o zaplacení 21.717,10 Kč s příslušenstvím ze směnky, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu ze dne 14.9.2000, č.j. 5 Cmo 474/2000-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám jeho právního zástupce 800,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14.9.2000, č.j. 5 Cmo 474/2000-46 rozhodl tak, že zastavil odvolací řízení a žádnému účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalobce podal proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12.4.2000, č.j. 50 Cm 19/2000-37 včas blanketní odvolání. Soud prvního stupně žalobce podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval k odstranění vad dovolání a k doplnění, v čem spatřuje nesprávnost odvolání napadeného rozsudku a čeho se domáhá a poučil ho o možnosti zastavit odvolací řízení, nebudou-li vady podání odstraněny ve stanovené lhůtě.
Žalobce vady odvolání neodstranil, odvolací soud proto podle §43 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení zastavil s tím, že vytčené vady bránily pokračování v řízení.
Dovoláním datovaným 1.12.2000 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a uvedl, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. písm. f) o. s. ř. [správně §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř].
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že mu, resp. jeho právnímu zástupci, nebylo usnesení ze dne 22.5.2000, č.j. 50 Cm 19/2000-41, v němž byl vyzýván k odstranění vad odvolaní, doručeno; zástupci žalobce bylo doručeno pouze usnesení ze dne 22.5.2000, č.j. 50 Cm 19/2000-42.
Odvolací řízení bylo proto podle dovolatele postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť usnesení dovolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání proto podává z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř., neboť mu nebyla doručena žádná výzva či usnesení, kterým by mu bylo uloženo odstranit vady podaného odvolání ve stanové lhůtě spolu s upozorněním, že v případě neodstranění vad bude odvolací řízení zastaveno.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 23. 2. 2001 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl časový sled úkonů soudu a žalobce a dovodil, že oba soudy postupovaly dle ust. §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalovaný se domnívá, že dovolací důvody tvrzené v dovolání nejsou dány a proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud s ohledem na přechodná ustanovení v části dvanácté, hlavě I., bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb. posoudil dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Pro konec lhůty platí ust. §57 odst. 2 o. s. ř., podle něhož dovolací lhůta končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Pokud konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Ze spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 31. 10. 2000, neboť právnímu zástupci žalovaného bylo usnesení doručeno 31. 10. 2000 a právnímu zástupci žalobce bylo předmětné usnesení doručováno jako tzv. obyčejná zásilka postupem dle ust. §46 odst. 2 o. s. ř. tzv. náhradním způsobem, s tím, že se tato zásilka považovala za doručenou dnem uložení zásilky, a to dnem 30.10. 2000. Pro posouzení okamžiku nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu není poté rozhodné pozdější datum skutečného převzetí zásilky vyznačené na doručence, a to 2. 11. 2000.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dovolací lhůta podle §57 odst. 2 o. s. ř. končila marným uplynutím dne 30. 11. 2000. Pokud bylo dovolání podáno po tomto datu, stalo se tak opožděně.
Nejvyšší soud proto podle §46 odst. 2, §57 odst. 2, §240 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2, 1. větu o. s. ř. s ohledem na to, že žalobce procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto tak, že žalobce je povinen žalované nahradit náklady ve výši 800,- Kč [§7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) §11 odst. 3 a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.]
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 21. února 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu