ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.267.2002.1
sp. zn. 29 Odo 267/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně T. s. b. s.r.o., proti žalované Č. spol. s r.o., o zaplacení 149.783,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 490/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2001, č.j. 8 Cmo 496/2000-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 15. června 2000, č.j. 48 Cm 490/98-41, jímž Krajský obchodní soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 149.783,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2001, když podle jejího názoru oba soudy nesprávně zhodnotily důkazní situaci a rozhodly zcela v rozporu s hmotným právem. Protože svůj nárok na zaplacení žalované částky provedenými důkazy prokázala, navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvnímu stupně k novému projednání. V doplnění dovolání žalobkyně poukázala na další listiny, které se jí podařilo získat až po podání dovolání a které podle jejího mínění svědčí o oprávněnosti jejího nároku.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku..
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 15. června 2000 byl prvním rozsudkem krajského soudu ve věci). Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti nepodala (odstavec 2).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř., když žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2002
JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.
předseda senátu