ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.290.2002.1
sp. zn. 29 Odo 290/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. J. L., proti žalovanému M. G., o zaplacení částky 175.114,- Kč a 88.115,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 241/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2001, č. j. 51 Co 104/2001 – 192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2000, č. j. 58 C 241/96 – 149, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 175.114,- Kč a smluvní pokutu od 25. 3. 1995 do 31. 12. 1997 v částce 88.115,- Kč, jakož i náhradu nákladů řízení v částce 78.714,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (podáním datovaným 1. 3. 2002) dovolání, které podal k poštovní přepravě dne 4. 3. 2002. Dovolání žalovaný podrobně odůvodňuje a navrhuje zrušit rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátit soudu prvního stupně s právním názorem, kterým by byl Okresní soud v Ostravě vázán.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen „o. s. ř.“).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 6. 12. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. 12. 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění o. s. ř., jak vyplývá z odůvodnění s odkazem na bod 15., hlavy I., části dvanácté cit. novely občanského soudního řádu, jakož i z poučení o dovolání v závěru napadeného rozhodnutí.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 88/02).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 1. 2. 2002 (č. l. 201); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 1. 3. 2002 (pátek). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než podáním doporučenou zásilkou k poštovní přepravě dne 4. 3. 2002 (razítko na obálce č. l. 203), je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. října 2002
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r. předseda senátu