ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.312.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce: P. k. o. s. v České republice, proti žalovaným: 1) T. l. s., spol. s r. o., a 2) H. CZ, a. s., o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení neplatnosti prohlášení žalovaného 1) jako vkladatele o vložení nemovitého majetku do základního jmění a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod. sp. zn. 20 C 167/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2001, čj. 9 Co 359/2001-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozhodl rozsudkem ze dne 20. 10. 2000, čj. 20 C 167/99-91 v předmětné věci že I. Změna žaloby se připouští. II. Řízení o žalobě, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 18. 11. 1996 mezi Hlavním výborem P. Č. T., jako prodávajícím na straně jedné a žalovaným 1) jako kupujícím na straně druhé, jejimž předmětem byl prodej budovy čp. 208 na pozemku parc. č. 355, zastavěná plocha a pozemku parc. č. 355 – zastavěná plocha (s budovou čp. 208), k. ú. a obec Č. T., je neplatná, se zamítá. III. Žaloba, aby bylo určeno, že prohlášení vkladatele, žalovaného 1), že je výhradním vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 3283, k. ú. Č. T., obce Č. T. a vkládá ke dni 13. 4. 1999 tento nemovitý majetek v rámci založení akciové společnosti do základního jmění akciové společnosti – žalovaného 2), je neplatné, se zamítá. IV. Určuje se, že vlastníkem nemovitostí, a to budovy čp. 208 na pozemku parc. č. 355- zastavěná plocha a pozemku parc. č. 355- zastavěná plocha (s budovou čp. 208), zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. … pro obec a k. ú. Č. T., je žalobce. Ve výroku V. a VI. pak soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě výše označeným rozsudkem výrokem I. změnil rozsudek okresního soudu ve vyhovující části ve věci samé, tj. ve výroku IV. tak, že návrh na určení vlastnictví žalobce zamítl. Ve výroku II. pak odvolací soud zrušil, v další napadené části, tj. ve výrocích V. a VI. o nákladech řízení, rozsudek okresního soudu a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, a to proti výroku I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Dovolává se přípustnosti podle ust. §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř. „) a důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel má za to, že okresní soud vycházel ze správného právního názoru a odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku, kdežto odvolací soud podle názoru dovolatele odůvodnil změnu rozsudku soudu prvního stupně nesprávně.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Odvolací soud výslovně uvedl v poučení ve svém rozsudku, že proti rozhodnutí v odstavci I. výroku „lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně za podmínek stanovených v §237 až 239 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2000 (viz též bod 17. hlavy I. části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb.), ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu …“. Rovněž dovolací soud postupoval v této věci se zřetelem k cit. přechodnému ustanovení podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I., části dvanácté shora cit. novely se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá, jako součásti procesu projednání a rozhodnutí o dovolání, též včasnost dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/2001, jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 88/02).
Podle ust. §240 odst. 1 účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (ust. §240 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalobce dne 15. 1. 2002 (č.148) a téhož dne nabyl právní moci (č. l. 143).
Ve smyslu ust. §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 15. 2. 2002 (pátek). Dovolání podané žalobcem k poštovní přepravě dne 19. 2. 2002 (obálka č. l. 154) je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ust. §146 odst. 2 věta první (per analogiam) v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, naproti tomu žalovaným podle obsahu spisu náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. září 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu