ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.32.2002.1
sp. zn. 29 Odo 32/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně R. a.s., proti žalovaným 1) J. F., a 2) M. N., o zaplacení 514.991,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 267/98, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2001, čj. 5 Cmo 605/2000 – 174 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. června 2001 čj. 5 Cmo 605/2000 – 174 Vrchní soud v Praze v části kterou byla žalované 2) uložena společně s žalovaným 1) povinnost zaplatit žalobci částku 346.220,- Kč s 18% úroky od 1. 5. 1997 do zaplacení, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2000, čj. 41 Cm 267/98 – 136, potvrdil. Ve zbývající části ohledně částky 168.771,- Kč s 18 % úrokem od 1. 5. 1997 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, ve vztahu ke druhé žalované, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla žalované 2) uložena společně s žalovaným 1) povinnost zaplatit žalobci částku 346.220,- Kč s 18% úrokem od 1. 5. 1997 do zaplacení, podala druhá žalovaná včasné dovolání. Dovolatelka se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Dovolání odůvodňuje tím, že dosavadní řízení v obou stupních je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, konkrétně soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci a neprovedly všechny navrhované důkazy.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolací soud musel vyřešit otázku, zda je dovolání žalované 2) proti výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nejde - li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba, je - li dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jde - li o výrok rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil - v tam uvedeném znění - v pořadí první výrok rozsudku soudu prvního stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu výroku rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku.
Protože v posuzovaném případě není dovolání z hlediska ustanovení §239 o. s. ř. přípustné a protože ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná 2), která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. dubna 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu