ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.338.2001.1
sp. zn. 29 Odo 338/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, proti žalovanému Z. d. B.-v likvidaci, o určení vlastnického práva k nemovitosti, uložení povinnosti provést zápis v katastru nemovitostí a vydání dokumentace, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 133/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 1999, č.j. 37 Co 132/97-155, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 6.12.1996, č.j. 5 C 133/95-57, v části výroku I., kterou soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že objekt č.p. 52 na č. parc. 81 v katastrálním území L. je vlastnictvím státu s právem hospodaření Ministerstva zemědělství, tak, že určil, že objekt školícího střediska S. d. č.p. 52 - občanská vybavenost na pozemcích p.č. st. 81/1 a p.č. st. 81/2 v katastrálním území L. , obec L., zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Ž. na listu vlastnictví č. 27, je vlastnictvím České republiky s právem hospodaření Ministerstva zemědělství. Tu část výroku I., kterou soud prvního stupně zamítl návrh, aby uložil Katastrálnímu úřadu ve Ž. provést požadovaný zápis do katastru nemovitostí, odvolací soud změnil jen tak, že upřesnil text zamítavého výroku. A konečně v té části výroku I., kterou soud prvního stupně zamítl návrh na vydání dokumentace a ve výroku o nákladech řízení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu - kromě zrušujícího výroku - podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Dovolání podal osobně u Nejvyššího soudu dne 9.11.1999. V dovolání snesl podrobné argumenty na podporu uplatněných důvodů dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném před. 1.1.2001.
Z dokladů založených ve spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 8. 9. 1999. Žalovanému, resp. jeho advokátovi, byla dle doručenky u č.l. 163 dne 11.9.1999 doručena na adresu sídla advokáta S. 72, … B., zásilka Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou označená spisovou značkou projednávané věci, kromě toho však bylo na doručence uvedeno, že se zásilkou doručuje „usnesení KS 37 Co 783/98-47-48-ZPL.“
K dotazu dovolacího soudu advokát žalovaného L. sdělil, že mu byl rozsudek odvolacího soudu doručen 11.10.1999.
K tomu Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou sdělil (č. l. 181), že rozsudek odvolacího soudu „byl právnímu zástupci žalovaného doručen dne 11.9.1999, jak vyplývá z doručenky vylepené u č.l. 163 spisu. Pouze nedopatřením v kanceláři bylo na doručence uvedeno nesprávné jednací číslo u doručovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které bylo rozesíláno téhož dne v jiné právní věci. Zásilka obsahovala správné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, tj. rozsudek ze 7.6.1999, č.j. 37 Co 132/97-135, neboť jiným způsobem se toto rozhodnutí nemohlo dostat do dispozice právního zástupce žalovaného L., není pravdivé jeho tvrzení, že citovaný rozsudek mu byl doručen až 11.10.1999.“
Nejvyšší soud provedl k ověření důvodů dovolání dokazování listinami. Ze shora uvedené doručenky (u čl. 163) dovolací soud zjistil, že doručenku opatřil svým podpisem, a tedy zásilku převzal, L.
Z přípisu pošty B. 1, dovolací soud zjistil, že dne 8.9.1999, byla učiněna výzva a dne 9.9.1999 byla oznámena doporučená zásilka pod č. 37685, podaná na poště Ž. 1, na adrese R. L., S. 72, … B. Dne 11.9.1999 adresát tuto zásilku osobně převzal u přepážky pošty v B. Z téhož přípisu soud zjistil, že dne 11.10.1999 nebyla na adresu L. doručována žádná doporučená zásilka podaná na poště Ž. a nebylo tak učiněno do konce října 1999. V měsíci říjnu byla jmenovanému doručována jediná doporučená zásilka podaná na poště Ž., která byla doručena dne 8.10.1999.
Z vyjádření. L. do protokolu dne 6.3.2002 dovolací soud zjistil, že jmenovaný nepopírá, že podepsal doručenku u č.l. 163, „zásadně však nesouhlasí s datem uvedeným na doručence,“ totiž 11.9.1999, které vlastnoručně nenapsal. Trvá na tom, že mu rozsudek odvolacího soudu sice doručen byl, ale až 11.10.1999. Dále L. uvedl, že se domnívá, že zásilka byla převzata v jeho kanceláři v B., kde má na adrese P. 2a hlavní kancelář. Pošta z B. mu zasílá poštu na adresu této kanceláře.
Z knihy pošty doručené do hlavní pobočky advokátní kanceláře L. v roce 1999 dovolací soud zjistil, že od 21.9.1999 do 10.10.1999 není v této evidenci vyznačena žádná doručená zásilka, dne 11.10.1999 je vyznačeno doručení rozsudku „č.j. 37 Co 132/97“ „KOS Brno“, tedy spisová značka rozsudku odvolacího soudu a jeho označení, s poznámkou „ZD B….“ Dále z této knihy zjistil, že jeden ze záznamů ze dne 11.10.1999, a to záznam pod položkou 7, byl v rubrikách „obsah spisu“ a „vyřízení“ přemazán krycím lakem bílé barvy a teprve poté byly do těchto rubrik zapsány záznamy „Rozsudek č.j. 37 Co 132/97“ a „KOS Brno.“
Ohledně evidence pošty doručované do jeho sídla L. soudu sdělil, že ji nevede. K výzvě soudu, aby mu předložil obálku, v níž mu byl dle jeho tvrzení doručen dne 11.10.1999 rozsudek odvolacího soudu a aby v případě, že mu v obálce, jíž odpovídá doručenka založená u č.l. 163 byla doručena jiná písemnost, než rozsudek odvolacího soudu, tuto písemnost soudu předložil, L. sdělil, že tyto „materiály“ nemá k dispozici.
Ze spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 5 C 142/95 dovolací soud zjistil, že dne 7.9.1999 bylo vypraveno účastníkům řízení usnesení Krajského soudu sp. zn. 37 Co 783/98-47-48, tj. usnesení jehož spisová značka je uvedena na doručence u č.l. 163.
Ze spisu projednávané věci soud zjistil, že soudce dal pokyn k vypravení rozsudku odvolacího soudu dne 24.8.1999 a rozsudek byl vypraven dne 7.9.1999, tj. téhož dne, jako usnesení ve věci sp. zn. 37 Co 783/98.
Z přípisu Pošty B. 2 ze dne 24.4.2002 dovolací soud zjistil, že na adresu hlavní pobočky advokátní kanceláře L. P. 2a, … B., bylo v období od 21.9. do 11.10. 1999 doručeno 32 doporučených zásilek, z nichž 16 převzal zmocněnec, 7 převzal soused, 5 převzal L. osobně a 4 byly uloženy a adresát si je vyzvedl na poště 8.10.1999. Dne 11.10.1999, tedy dne, kdy byl dle tvrzení L. do jeho pobočky v B. doručován rozsudek odvolacího soudu, převzal soused 2 doporučené zásilky, a to jednu z B. … a druhou z L.
Dovolací soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že z přípisů Pošty B. 1 a Pošty B. 2 jednoznačně vyplývá, že dne 11.10.1999, kdy měl být L., dle jeho tvrzení, doručen rozsudek odvolacího soudu, žádnou doporučenou zásilku, tj. zásilku od Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, která by mohla takový rozsudek obsahovat, neobdržel, a to ani na adresu svého sídla v B., ani na adresu své pobočky v B. Z doručenky u č.l. 163 vyplývá, že dne 11.9.1999 byla L. doručena doporučená zásilka od Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou.
Jediným důkazem, který L. nabídl k prokázání svého tvrzení, je evidence doručené pošty vedená, jak uvedl, v pobočce jeho advokátní kanceláře v B. Na základě sdělení Pošty B. 2 hodnotí dovolací soud tuto evidenci jako nevěrohodnou, když ze sdělení pošty nejenže vyplývá, že dne 11. 10. 1999 nebyla na adresu této pobočky doručována žádná zásilka ze Ž. n. S. ani z B., jak tvrdí dovolatel, ale vyplývá z ní i to, že v období od 22.9.1999 do 10.10.1999, kdy podle evidence L. nebyla na adresu pobočky v B. doručována žádná doporučená zásilka, bylo dle evidence doručující pošty doručeno 32 doporučených zásilek a dne 21.9.1999, kdy byla dle evidence L. doručena 1 doporučená zásilka, bylo podle evidence pošty doručeno 5 doporučených zásilek.
Protože L. nebyl schopen sdělit dovolacímu soudu, jaká písemnost mu byla doručena zásilkou, jejíž převzetí potvrdil na doručence u č.l. 163 a namítal pouze, že datum uvedené na této doručence osobně nenapsal (což ale není v projednávané věci podstatné, neboť je běžným postupem, že datum doplňuje na doručenku poštovní doručovatel), dospěl dovolací soud k závěru, že rozsudek odvolacího soudu, jehož doručení L. nepopírá, byl doručen právě touto zásilkou, na které bylo uvedeno nesprávné jednací číslo, shodné s číslem jiné, téhož dne vypravované, písemnosti. Spisová značka však byla uvedena správně.
Tomuto závěru nasvědčuje jak to, že dne 11.10.1999 rozsudek odvolacího soudu L. doručen být nemohl, tak to, že dne 11.9.1999 mu byla prokazatelně doručena doporučená zásilka Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou a konečně i to, že L. ani netvrdil, že by mu rozsudek odvolacího soudu byl doručen jiného dne, než právě 11.10.1999.
Z doručenky adresované druhému účastníkovi řízení, založené rovněž u č.l. 163, vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl tomuto účastníkovi doručen dne 8.9.1999. Rozsudek tedy nabyl právní moci dne 11.9.1999.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl proto posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 11.10.1999 (pondělí). Dovolání podané žalovaným až 9.11.1999 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. září 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu