ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.354.2001.1
sp. zn. 29 Odo 354/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce S. Š. a spol. s r. o., proti žalovanému C. – T. spol. s r. o., o zaplacení 1,316.616,- Kč s přísl. a 1,000.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 111/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1998, č. j. 1 Cmo 573/97-49, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1998, č. j. 1 Cmo 573/97-49, se v části, v níž bylo vysloveno, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na zaplacení 467.775,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč se zamítá, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 1998, č. j. 1 Cmo 573/97-49 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. června 1997, č. j. 5 Cm 111/94-33 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 848.841,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 31. 8. 1993. Ohledně zaplacení 467.775,- Kč a smluvní pokuty 1,000.000,- Kč odvolací soud žalobu zamítl a rozhodl dále o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, žalobce se jako zhotovitel domáhal na žalovaném částky 1,316.616,- Kč jako doplatku ceny za dílo (výstavby prodejního autosalonu) dle smlouvy uzavřené dne 10. prosince 1992. Termín předání díla byl sjednán na 30. 6. 1993, cena za dílo byla smluvena fixní částkou na 5,500.000,- Kč. Dodatkem č. 1 ze dne 30. 6. 1992 byla cena za dílo sjednána ve výši 6,682.500,- Kč.
Odvolací soud se předně zabýval ustanovením čl. IX smlouvy o dílo, ve kterém bylo stanoveno, že: „V případě nedodržení termínu předání díla ze strany zhotovitele bude za každý den prodlení daného termínu dohodnutá cena snížena o 1 %. V případě prodlení termínu předání díla o 30 kalendářních dnů je zhotovitel povinen zaplatit objednateli pokutu ve výši 500 000 Kč. Toto ujednání nevstoupí v platnost v případě úředního zásahu a zásahu vyšší moci, který by narušil průběh výstavby.“
Jelikož k předání předmětu díla došlo až dne 5. 8. 1993, týkala se další zjištění odvolacího soudu zejména toho, zda nastaly předpoklady pro úpravu ceny dle čl. IV odst. 1 smlouvy o dílo. Obligatorní snížení ceny díla může odpovídat jen době, po jakou byl zhotovitel v prodlení s povinností provést sjednané dílo.
Odpovědnost za prodlení je odpovědností objektivní. Dlužník se může dovolávat okolností vzniklých u věřitele, jen když sám byl připraven plnit svou povinnost. Spočívá-li dílo ve zhotovení stavby, pak bude doba, v níž dlužník nebude v prodlení, vždy spočívat v určité aproximaci délky prodlení věřitele v plnění některého ze základních druhů jeho spolupůsobení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že zhotovitel byl v prodlení pouze po dobu 7 dnů. Žalobce byl tedy povinen fakturovanou částku snížit pouze o 7 % z celkové ceny díla, čemuž odpovídá obnos ve výši 467.775,- Kč uvedený v zamítavém výroku rozhodnutí.
Zbývajících 28 dnů zhotovitel podle odvolacího soudu v prodlení nebyl. Z povahy závazku zhotovitele totiž vyplývá, že mezi příslušné základní druhy spolupůsobení objednatele patří řádné a včasné předání staveniště. Staveniště bylo sice předáno ke dni 6. 1. 1993, jak je ale zřejmé z příslušných zápisů ve stavebním deníku, prováděl zhotovitel jen přípravné práce (vytýčení staveniště či prostorové polohy stavebního objektu). Stavební povolení nabylo právní moci teprve 28. ledna 1993 a až poté mohl zhotovitel v plném rozsahu započít s prováděním díla.
Další okolnost, která se vztahuje k případným nejasnostem ohledně projektové dokumentace ocelové konstrukce (vazníků), je však podle soudu kompenzována již tím, že v období od 1. 1. 1993 do 28. 1. 1993 mohl zhotovitel s určitou přípravou staveniště započít a odpovídající práce také zároveň v tomto rozsahu prováděl.
Pro posouzení doby, kdy nebyl žalobce v prodlení, nelze podle soudu druhého stupně akceptovat argumenty žalobce ohledně nízkých teplot panujících po 28. 1. 1993. Z přehledu, který zpracoval samotný zhotovitel, vyplývá, že teploty v dotčeném období oscilovaly mezi 19 ºC a 2 ºC. O vyšší moc ve smyslu čl. IV. smlouvy ze dne 10. 12. 1992 tedy jít nemohlo. Navíc bylo věcí zhotovitele, aby při sjednávání smlouvy zvážil i všechny okolnosti související s vymezením doby plnění.
K části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč odvolací soud uvedl, že dle smlouvy bylo zaplacení „konečné faktury“ zajištěno smluvní pokutou ve výši 1% z celkové ceny předmětu plnění za každý den prodlení.
Z dikce smlouvy vyplývá, že první podmínkou, se kterou je spojen vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty, je odpovídající jednostranný úkon zhotovitele. Ten spočívá ve vystavení a odeslání konečné faktury, v níž budou zúčtovány zaplacené zálohy a bude vyjádřena správná výše ceny za dílo. Druhý z těchto předpokladů žalobce nesplnil, když sjednaná redukce ceny nebyla dodržena. Právo na zaplacení smluvní pokuty proto žalobci nevzniklo.
Dovoláním ze dne 10. 2. 1999 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku, kterými soud zamítl jeho žalobu na zaplacení 467.775,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč a v souvisejících výrocích o nákladech řízení.
Podle žalobce rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; rozhodnutí současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobce ve svém dovolání zejména uvedl, že byl v prodlení se zhotovením a předáním díla. Toto prodlení bylo ovšem způsobeno chováním žalovaného, který nesplnil své povinnosti, které mu ukládá smlouva o dílo.
Povinností žalovaného nebylo pouze předání staveniště a stavebního povolení, ale také dodání kompletní projektové dokumentace, včetně dílenských výkresů atypických konstrukcí. Tato dokumentace nebyla při sepisu smlouvy vyhotovena, výkresy nebyly objednatelem dodány vůbec a zhotovitel si je musel nechat zhotovit sám. Vrchní soud podle dovolatele tomuto nesplnění povinností ze strany objednatele nevěnoval žádnou pozornost, ačkoliv právě toto prodlení žalovaného vede žalobce k závěru, že nebyl v prodlení se zhotovením díla.
Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud nesprávně zhodnotil článek IV. smlouvy. Zejména se nezabýval třetím odstavcem čl. IX, podle kterého celé ujednání „nevstoupí v platnost v případě úředního zásahu a zásahu vyšší moci, který by narušil průběh výstavby“. Je otázkou, zda při takovém úředním zásahu, kterým neexistence stavebního povolení ve sjednaném termínu zahájení byla, měla být sjednaná sleva z ceny vůbec poskytnuta. Žalobce se domnívá, že i touto otázkou se měl odvolací soud zabývat.
V rozsudku Vrchního soudu je dále konstatováno, že mrazy v rozsahu od 19 do 2 ºC nemohou být za vyšší moc považovány. Mráz se však pohyboval od – 19 do –2 ºC. Mrazy okolo – 19 ºC však nejsou obvyklé a nedají se zcela jednoznačně předpokládat.
Dovolatel dále uvedl, že se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu o vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 % z celkové ceny díla, tj. 66.825,- Kč denně. Vzhledem k nepřiměřeně vysoké částce smluvní pokuty, která by jen ke dni podání žaloby přesahovala 8,000.000,- Kč, se žalobce domáhal zaplacení v omezené výši 1,000.000,- Kč. Neztotožňuje se však s názorem soudu, že nemá nárok na žádnou smluvní pokutu, když sám soud přiznal žalobci plnění v převážné části.
Žalobce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobce se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání proti napadeným výrokům rozsudku soudu druhého stupně je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je také důvodné.
Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř., ostatně dovolatel tyto vady řízení ani nenamítal. V odvolacím řízení však došlo k jiné vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež odpovídá ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.
Takovou vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. mimo jiné je, že se odvolací soud nezabýval všemi okolnostmi, které jsou podle smlouvy právního předpisu rozhodné pro posouzení žalobního nároku.
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo (vybudování prodejního autoservisu). Namísto sjednaného termínu 30. 6. 1993 bylo dílo předáno dne 5. 8. 1993.
S ohledem na ujednání v čl. IX, podle kterého se cena za dílo snižuje o 1 % za každý den „prodloužení daného termínu“, se proto dovolací soud zabýval otázkou, zda soud druhého stupně správně a úplně posoudil prodlení zhotovitele. Zda byl či nikoliv zhotovitel v prodlení je určující pro případné snížení ceny za dílo a pro závěr o tom, zda byly splněny předpoklady pro vznik povinnosti zaplatit zhotoviteli smluvní pokutu.
Dovolací soud musel dát zapravdu dovolateli v tom, že odvolací soud se vůbec nezabýval tím, do jaké míry mělo narušení průběhu výstavby, které nebylo žádnou ze smluvních stran zpochybňováno, vliv na celé ujednání článku IX. Dle odst. 3 téhož článku nemělo totiž ujednání o snížení ceny, jakož i ujednání o smluvní pokutě nabýt platnosti v případě „úředního zásahu a zásahu vyšší moci“, pokud by tyto okolnosti narušily průběh výstavby. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že platnost zvláštního ujednání ohledně možnosti snížení ceny i ujednání o smluvní pokutě byla tímto způsobem podmíněna.
Z tohoto hlediska, jež mělo být dle obsahu spisu zohledněno, se odvolací soud věcí nezabýval; úřední zásah či vyšší moc vztahoval pouze k samotnému prodlení zhotovitele a nikoliv k vlastnímu ujednání v čl. IX odst. 1 a 2. Z rozsudku odvolacího soudu tedy plyne, že skutkový stav věci nebyl zjištěn úplně. V tomto směru bude nezbytné skutkový stav doplnit a vyvodit z něj odpovídající právní závěr, mj. toto ujednání posoudit i dle ust. §37 odst. 1 obč. zák. a §266 obch. zák.
Rovněž je nutné přisvědčit námitce dovolatele, že odvolací soud se v odůvodnění rozsudku řádně nezabýval důsledky opožděného dodání, resp. nedodání projektové dokumentace žalovaným.
Na tuto okolnost přitom žalobce upozorňoval při jednání před soudem druhého stupně dne 18. 11. 1998. Odvolací soud k této námitce žalobce neuvedl jakékoli vysvětlení či objasnění a pouze paušálně konstatoval, že nejasnosti ohledně projektové dokumentace ocelové konstrukce jsou kompenzovány již tím, že v období od 1. 1. 1993 do 28. 1. 1993 zhotovitel „přece jen mohl s určitou přípravou staveniště započít“. Soud se tedy nezabýval, když je zřejmé, že k prodlení objednatele došlo případnými důsledky tohoto prodlení na prodlení zhotovitele.
Rozsudek odvolacího soudu proto nese i v této části znaky nepřezkoumatelnosti, které brání posouzení správnosti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byly výroky tohoto rozsudku dovoláním napadeny.
Ze shora uvedeného vyplývá, že předchozí řízení trpí vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), přičemž k této vadě, je - li dovolání přípustné, dovolací soud podle §242 odst. 3 o.s.ř. přihlíží i tehdy, nebyl - li tento důvod uplatněn v dovolání.
Dovolacímu soudu z uvedených důvodů proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust. §243b odst. 1, věta za středníkem a odstavec 2, věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r. předseda senátu