ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.38.2002.1
sp. zn. 29 Odo 38/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P., a.s., proti žalovaným 1) Č.s. p., a.s., a 2) A. H., s.r.o., o zaplacení částky USD 241.707,30 s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 386/94 o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2001, č.j. 12 Cmo 62/2000-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
III. Žalobkyně a žalovaná 1) nemají proti sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. července 1999, č.j. 35 Cm 386/94-70 ve výrocích pod body I., III., IV. a V., kterými soud prvního stupně zamítl žalobu proti oběma žalovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III., IV. a V. výroku). Současně odvolací soud vyslovil, že odvoláním nenapadený výrok pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně zůstává nedotčen a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. b), c) a d) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jehož přípustnost opírala o zásadní právní význam napadeného rozsudku. Podrobně vymezila své námitky k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům a navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalované ve svých vyjádřeních snesly argumenty proti námitkám dovolatelky a shodně požadovaly, aby dovolací soud oba rozsudky potvrdil.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť odvolací soud věc v souladu s bodem 15., hlavou I, částí dvanáctou zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jak sám výslovně zmínil v důvodech svého rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud přípustnost dovolání výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala.
Zbývalo posoudit podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s vyjímkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo. První žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly, náklady řízení vzniklé druhé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a z paušální částky Kč 75,- za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 14. května 2002
JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu