ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.402.2002.1
sp. zn. 29 Odo 402/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. spol. s r. o., proti žalovaným 1. S. B., 2. Mgr. V. B., pro doručování písemností na adrese, o zaplacení 11.441,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 988/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2001, č. j. 29 Co 662/2000-129, takto:
I.Dovolací řízení se ve vztahu k první žalované zastavuje.
II.Dovolání druhého žalovaného se odmítá.
III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. února 2001, č. j. 29 Co 662/2000-129, potvrdil rozsudek ze dne 30. srpna 1999, č. j. 6 C 988/98 - 95, jímž Okresní soud v Benešově žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 11.356,40 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a žalobu co do částky 84,60 Kč s příslušenstvím zamítl (bod II. výroku). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanými smlouvu o přepravě zboží, na jejímž základě provedla pro žalované dopravu zboží ze Š. do B. u B. Ve smlouvě o přepravě zboží nebyla sjednána výše úhrady za přepravu, takže žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny obvyklé v době uzavření smlouvy.
Rozsudek odvolacího soudu napadli – zjevně v části týkající se vyhovujícího výroku ve věci samé - první žalovaná a druhý žalovaný (který má právnické vzdělání) včas podaným dovoláním, namítajíce, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snášejí podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požadují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení dovolatelky (první žalované) nevyplývá, a jiné listiny, toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila přes výzvu soudu prvního stupně provedenou usnesením ze dne 21. března 2002, č. j. 6 C 988/98-146, doručeným jí 6. dubna 2002, ač byla o procesních následcích nesplnění této povinnosti poučena.
Na výzvu reagovali dovolatelé podáním ze dne 4. května 2002, v němž poukazují na to, že dovolatelka advokáta nepotřebuje, jelikož právnické vzdělání má její manžel (druhý žalovaný).
Dovolatelé jsou samostatnými společníky v rozepři a podmínka uvedená v ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. musí být splněna u každého z nich samostatně (bez zřetele k tomu, že k zaplacení částky 11.356,40 Kč s příslušenstvím byli zavázáni solidárně). Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu okresního soudu do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání první žalované podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř.zastavil.
Dovolání druhého žalovaného není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §239 o. s. ř. pak daná věc rovněž nesplňuje, jelikož odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2).
Přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 o.s.ř. je v dané věci vyloučena úpravou obsaženou v §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení totiž dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
Dovoláním napadený výrok rozsudku se týkal částky 11.356,40 Kč s příslušenstvím (přičemž se k příslušenství pohledávky nepřihlíží - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a předmětná věc je věcí obchodní..
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání druhého žalovaného jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl (§243b odst. 4 a 5 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Procesní zavinění co do zastavení dovolacího řízení (u první žalované), jakož i co do odmítnutí dovolání (u druhého žalovaného) spočívá na dovolatelích; u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (v případě odmítnutí odvolání aplikovaného per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. října 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r .
předseda senátu