ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.420.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobců: A) V. K., a B) B. K., proti žalovaným 1) S. D., 2) V. D., 3) P. U., a 4) D. D., o peněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 C 197/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2000, čj. 15 Co 144/2000 -129, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše uvedeným rozsudkem tak, že výrokem ad. I. v zamítavém výroku a výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil a zavázal každého ze žalovaných k zaplacení částky 516,30 Kč s 3% úrokem z prodlení, a to žalovaného 1) od 2. 10. 1996, žalovaného 2) od 1. 10. 1997, žalovaného 3) od 26. 10. 1996, žalovaného 4) od 25. 10. 1996 do zaplacení; vedle toho zavázal žalobce zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení žalovaným 1), 3) a 4) částku 9.834,- Kč a žalované 2) částku 6.244.- Kč. Zbývající zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud potvrdil. Výrokem III. zavázal soud žalobce k povinnosti zaplatit na nákladech řízení před odvolacím soudem každému žalovanému částku 1.688,75 Kč.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně které doplnil o nové důkazy. Na základě platné smlouvy ze dne 31. 10. 1991 o založení konsorcia podle ust. §360a odst. 2 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „hosp.zák.“) uzavřené mezi všemi stranami sporu, zejména článku VIII. cit. smlouvy, dospěl soud k závěru, že žalobce 1) a žalovaný 1) vložili do sdružení s názvem „S. K. C.“ finanční prostředky získané z úvěrů u … spořitelny v celkové výši 350.000,-Kč a mezi členy konsorcia bylo dohodnuto, že se tito budou podílet stejným dílem na úhradě všech nákladů vzniklých při podnikání a rovněž na úhradě všech ztrát vzniklých při této činnosti. K zániku konsorcia došlo dne 30. 6. 1992. Po tomto datu žalobci za použití finančních prostředků tvořících součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů tyto závazky vůči … spořitelně, a. s. uhradili. V daném případě žalobci uhradili závazky z titulu uzavřených úvěrových smluv. Tyto finanční prostředky získané na základě úvěrových smluv byly použity v rámci činnosti konsorcia. Žalobcům tak vzniklo právo na úhradu podílů připadajících na ostatní členy konsorcia, když podle smlouvy o konsorciu se měli členové podílet na úhradě závazků rovným dílem. Odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně hodnotil záznam jednání ze dne 13. 7. 1992 mezi účastníky konsorcia a … spořitelnou, které nepovažoval za neplatné podle ust. §21 a §22 hosp.zák. Při tomto jednání se manželé K. zavázali vyrovnat veškeré pohledávky z úvěrů u … spořitelny a poté na ně mělo přejít vlastnictví k zařízení kavárny „S. k.“. Za nedůvodnou odvolací soud považoval námitku žalobců, že dohodu ze dne 13. 7. 1992 podepsali s nedostatkem svobody vůle, když jediným důvodem, který uváděli, byla existence zástavní smlouvy k nemovitosti v jejich vlastnictví.
Proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl ohledně povinnosti každého ze žalovaných zaplatit žalobci částku 55.075,70 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 7. 1992, podali žalobci dovolání. Podmínku přípustnosti dovolání spatřují v tom, že Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě tak, že žalované zavázal k povinnosti zaplatit žalobcům každý částku 516.30 Kč s příslušenstvím. Dovolací důvod spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil v rozsahu, v němž je napadena, k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Poněvadž se dovolatelé dovolávají do výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších v citovaném ustanovení uvedených předpokladů nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde. Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tedy proti potvrzujícímu rozsudku, je však to, aby soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak než předtím proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (shodně též např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. ledna 1993, sp. zn. 7 Cdo 67/92, uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 1, ročník 1993, pod poř. č. 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 299/98). Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen popř. aplikován. Poněvadž důvodem, pro který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 1998 čj. 15 Co 375/98-70 zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 1998 čj. 33 C 197/96-52 (v pořadí první rozhodnutí ve věci), byla procesní pochybení soudu prvního stupně, není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud napadený výrok potvrdil aniž by proti svému potvrzujícímu výroku rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo dovolateli navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku (§239 odst. 2 o. s. ř.).
Z uvedeného plyne, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243 odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolaté z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaných však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. srpna 2002
JUDr. František F a l d y n a , CSc.,v. ,r .
předseda senátu