ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.489.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A., akciová společnost, proti žalované T.O.P. společnost s ručením omezeným, o zaplacení 454.223,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 409/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2001, č.j. 3 Cmo 189/2000-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 33 Cm 409/98-42, kterým Krajský obchodní soud v Praze žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 454.223,60 Kč s 21% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1.11.1996 do zaplacení a 50.547,- Kč na náhradě nákladů řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání datované dnem 2. dubna 2002, které předala (jak vyplývá z podacího razítka pošty) téhož dne k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2001 a namítá, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně, když toto bylo podáno opožděně.
Ve svém vyjádření k dovolání žalovaná požadovala, aby je dovolací soud z důvodu jeho opožděného podání odmítl.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) i žalované (jejímu právnímu zástupci) doručeno shodně dne 30. ledna 2002, přičemž tímto dnem ve smyslu §159 odst. 1 o. s. ř. též nabylo právní moci.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§57 odst. 2 věty první o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalobcem k poštovní přepravě až dne 2. dubna 2002 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud České republiky proto opožděné dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r .
předsedkyně senátu