ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.502.2001.1
sp. zn. 29 Odo 502/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce F. V., proti žalovanému B. spol. s r. o., o zaplacení 518.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 401/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2000, č. j. 12 Cmo 78/99-88, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2000, č. j. 12 Cmo 78/99-88 se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení ve věci.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2000, č. j. 12 Cmo 78/99-88 změnil ve výroku I. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. listopadu 1998, č. j. 39 Cm 401/97-60 tak, že v části, kterou bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 78.198,- Kč s úrokem 11,5 % od 1. 1. 1995 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a v rozsahu 6,5 % úroku z prodlení z částky 78.198,- Kč se žaloba zamítá.
Ve výroku II. dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se do částky 340.000,- Kč zamítá, žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11,5 % úroků z prodlení z částky 300.000,- Kč ode dne 1. 1. 1995 do 20. 7. 1995 a ve zbývající části úroků z prodlení se žaloba zamítá.
Ve výrocích III. a V. odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, byla po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení částka 418.198,- Kč s 18 % úroky od 1. 1. 1995 do zaplacení, kterou žalobce požadoval jako neuhrazenou část kupní ceny za zboží dodané podle uzavřené kupní smlouvy. Uvedenou částku vyúčtoval žalobce fakturou č. 94/01 ze dne 26. 6. 1994.
Odvolací soud zopakoval dokazování výdajovým pokladním dokladem ze dne 22. 7. 1994, ze kterého vyplývá, že žalobce od žalovaného převzal na platbu faktury č. 94/01 částku 40.000,- Kč. Soud dále provedl dokazování výdajovým pokladním dokladem ze dne 20. 7. 1995, který byl žalovaným předložen až v rámci odvolacího řízení a v němž žalobce potvrzuje převzetí dalších 300.000,- Kč. Uvedené listiny podle odvolacího soudu svědčí o tom, že žalovaný žalobci na předmětnou fakturu zaplatil celkem 340.000,- Kč.
Částečným zaplacením kupní ceny žalovaný podle §323 obch. zák. opakovaně uznal zbývající část svého závazku ve výši 78. 198,- Kč a jelikož neprokázal neexistenci zbytku dluhu, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce má právo na zaplacení uvedené částky. Vzhledem k tomu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že v rozsahu 78.198,- Kč se rozsudek Krajského soudu potvrzuje a ve zbylé části, tj. v rozsahu 340.000,- Kč, se žaloba zamítá.
Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, odvolací soud zjistil, že žalobce nemá právo na úroky v požadované výši 18 %, ale pouze na zákonný úrok z prodlení stanovený v souladu s ust. §502 odst. 1 obch. zák. ve výši 11,5 %. Z uvedených důvodů změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úroky z prodlení z částky 340.000,- Kč ve výši 11,5 % od 1. 1. 1995 do 20. 7. 1995 a ve zbývající části žalobu zamítl.
Dovoláním ze dne 12.3.2001, doplněným přípisem ze dne 12.7.2001 (č.l. 101 a 123 spisu), napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I., II. III. a V.
Podle názoru žalobce soud druhého stupně pochybil ve zjištění skutkového stavu věci, neboť vzal v úvahu nové skutečnosti, které lze z provedených důkazů obtížně dovodit z hlediska závažnosti a zejména věrohodnosti. Konkrétně jde o dodatečně předloženou listinu, „Výdajový pokladní doklad“ ze dne 20. 7. 1995, která se nevztahuje k projednávané věci, není nikde účetně evidována a byla účelově vyhotovena a upravována.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Jak současně uvedl, „ponechává se na úvaze soudu možnost odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí“.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2.4.2001 k dovolání uvedl, že soud druhého stupně správně zhodnotil doklad o částečném splnění povinnosti žalovaného. Žalobce ani jeho právní zástupce se odvolacího jednání nezúčastnili, čímž se zbavili možnosti se k celé věci vyjádřit a uvést proti provedenému důkazu vlastní námitky. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl jako nedůvodné.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobce se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když v dovolání (jako je tomu v posuzovaném případě) nebyly uplatněny.
Z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud nařídil k projednání odvolání podaného žalovaným proti rozsudku soudu prvního stupně jednání na den 5. 12. 2000 v 9,00 hod. a předvolal zástupce žalobce i žalovaného. Uvedená předvolání byla adresátům řádně doručena dne 13. 11. 2000; žalobce samotný předvolán nebyl.
Ve spisu na č. l. 85a je dále založen záznam telefonátu manželky žalobce ze dne 5. 12. 2000 v 7,30 hod., která omlouvala neúčast svého manžela i právního zástupce na jednání téhož dne; příčinu absence právního zástupce nevysvětlila a jako důvod neúčasti svého manžela uvedla, že se manžel nevrátil včas ze zahraniční cesty.
Dne 5. 12. 2000 bylo odvolacímu soudu doručeno podání právního zástupce žalobce adresované Vrchnímu soudu v Praze ke sp. zn. 12 Cmo 78/99 a datované dnem 27. 11. 2000, ve kterém JUDr. V. P. soudu sdělil, že mu žalobce „vypověděl plnou moc“ a jednání nařízeného na den 5. 12. 2000 v 09,00 se zúčastní osobně.
Z protokolu o odvolacím jednání ze dne 5. 12. 2000 (č. l. 86 spisu) je patrné, že odvolací soud při zahájení jednání konstatoval nepřítomnost žalobce i jeho právního zástupce a poté byl čten úřední záznam telefonického hovoru manželky žalobce, která omlouvala jejich neúčast na jednání.
Odvolací soud nato vyhlásil usnesení, v němž rozhodl, že v jednání bude pokračováno i v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, neboť účastník nebyl k jednání předvolán a důvody absence právního zástupce nepovažoval odvolací soud za důležité důvody pro odročení jednání ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř.
Za uvedeného skutkového stavu je proto nutné posoudit, zda řízení před soudem druhého stupně trpí vadou uvedenou v §237 písm. f/ o. s. ř., tj. zda soud účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dán především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka.
Podle §101 odst. 2 o. s. ř., jež platí i pro odvolací řízení (§211 o. s. ř.), soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně obeslaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a k dosud provedeným důkazům.
V dané věci ze spisu vyplývá, že žalobce udělil dne 20. 6. 1997 advokátovi JUDr. V. P. plnou moc pro celé řízení (tzv. procesní plnou moc). Podle přiložené obálky bylo dne 2. 12. 2000 dáno k poštovní přepravě sdělení JUDr. V. P. odvolacímu soudu o odvolání plné moci žalobcem. Toto oznámení bylo soudu doručeno dne 5. 12. 2000, kdy proběhlo i závěrečné jednání před odvolacím soudem.
Podle §28 odst. 3 o. s. ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem je vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem. Výpověď plné moci byla soudu oznámena dne 5. 12. 2000.
Pokud odvolací soud posuzoval předpoklady pro projednání věci v nepřítomnosti účastníka podle §101 odst. 2 o. s. ř. jen s ohledem k poměrům právního zástupce a nevzal v úvahu skutečnost, že žalobce již v té době nebyl JUDr. V. P. zastoupen, je tento postup nesprávný. Za uvedené situace nelze aplikovat ust. §101 odst. 2 o. s. ř., neboť účastník (žalobce), v době jednání již nezastoupený advokátem, nebyl k jednání na den 5.12.2000 předvolán, což je jeden z předpokladů použití tohoto ustanovení a vzhledem k tomu již nejsou rozhodné důvody, pro které žalobce prostřednictvím své manželky žádal o odročení jednání.
Tím, že odvolací soud jednal se žalobcem jako s účastníkem, jenž je řádně zastoupen advokátem, ačkoliv žalobce již plnou moc odvolal a tato skutečnost byla soudu včas oznámena a účastník nebyl řádně předvolán k jednání, byla žalobci odňata možnost o věci jednat před odvolacím soudem. Řízení před soudem druhého stupně tak bylo objektivně zatíženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., k níž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1 , část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
Dovolací soud s ohledem na zjištěnou vadu řízení se nemůže vyslovovat k otázce správnosti skutkového zjištění a hodnocení výdajového pokladního dokladu ze dne 20. 7. 1995, neboť odvolací soud se bude muset s námitkami, jež dovolatel ve vztahu ke skutkové stránce sporu vznesl ve svém dovolání, vypořádat v dalším řízení a v novém rozhodnutí.
O návrhu na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval.
O nákladech řízení bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. září 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu