ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.589.2001.1
sp. zn. 29 Odo 589/2001-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. Z., proti žalované B. B., a.s. - v likvidaci, o 283.286,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn 42 Cm 598/94, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2001, čj. 5 Cmo 372/2000-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem napadený rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23.2.2000, čj. 42 Cm 598/94 – 97, ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni místo částky 283.286,- Kč částku 279.000,- Kč a ohledně částky 4.286,- Kč žalobu zamítl. V ostatním napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 11.076,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná - ve smyslu ust. §373 a násl. obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) - odpovídá žalobkyni za škodu způsobenou neoprávněným výběrem peněžních prostředků z účtu žalobkyně. Oproti soudu prvního stupně uzavřel, že neoprávněně byla vybrána pouze částka 279.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a dále proto, že se jedná o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, neboť skutečnosti řešené v tomto řízení nebyly doposud upraveny rozhodnutím Nejvyššího soudu. Dovolatelka se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vedle toho dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud podle ust. §243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalované zjevně směřuje proti výroku, jímž odvolací soud „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně tak, že ji zavázal zaplatit žalobkyni 279.000,- Kč.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu v dotčené části - oproti očekávání, jež dovolatelka s citací tohoto ustanovení spojuje - nebyl po obsahové stránce rozsudkem měnícím.
Nejvyšší soud v usnesení uveřejněném pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, formuloval a odůvodnil závěr, že pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Z tohoto hlediska je zjevné (a plyne to též z vlastní argumentace odvolacího soudu v odůvodnění rozsudku), že ohledně částky 279.000,- Kč rozhodl odvolací soud ve věci samé stejně jako soud prvního stupně (stejně jako soud prvního stupně žalobě o zaplacení této částky vyhověl); napadený rozsudek má tudíž v tomto rozsahu povahu rozsudku potvrzujícího.
Jde - li o výrok rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů, nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
O žádný z vyjmenovaných případů přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v daném případě nejde, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu výroku rozsudku připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání nelze považovat za připuštění dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejsou splněny ani předpoklady pro aplikaci ust. §239 odst. 2 o. s. ř.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243 odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. února 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu