ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.603.2001.1
sp. zn. 29 Odo 603/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci právní věci návrhu na povolení změn zápisu G. s.r.o., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Rg. C 20 612, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2000, č.j. 5 Cmo 109/2000-134, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2000, č.j. 5 Cmo 109/2000-134 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením zastavil odvolací soud odvolací řízení ve věci povolení zápisu změn G. s.r.o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku poté, co Krajský obchodní soud v Ostravě usnesením ze dne 26.10.1999 č.j. Rg. C 20 612, F 27 352/99-103, povolil výmaz Ch. D. jako jednatele a společníka, zápis O. R. J., jako jednatele a C.-G., S., jako společníka navrhovatelky.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že proti usnesení soudu prvního stupně podal jménem společnosti odvolání advokát, P. E., jemuž udělil plnou moc Ch. D. V odvolání se mimo jiné namítá, že podkladem pro provedení změny v osobě jediného společníka byla smlouva o převodu obchodního podílu datovaná dnem 2.6.1999. K uzavření této smlouvy však nikdy nedošlo. Společník C. D. dne 2.6.1999 se společností C.-G., s.r.o. žádnou smlouvu o převodu obchodního podílu neuzavřel. „Pokud kdy došlo k převodu jeho obchodního podílu na tuto společnost, stalo se tak na základě smlouvy ze dne 12. 5. 1999 a na jejích vyhotoveních nechal svůj podpis u. H., notáře v O., dne 28.5.1999 a na dalších vyhotoveních dne 3.6.1999, úředně ověřit.“ Tato smlouva však byla uzavřena před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, proto rejstříkový soud návrh na zápis požadovaných změn zamítl. Pokud byla spolu s návrhem na povolení zápisu v projednávané věci předložena smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 2.6.1999, nejedná se o listinu pravou, „když lze předpokládat, že bez vědomí Ch. D. a notáře bylo, po ověření podpisů notářem 3.6.1999, manipulováno s datem.“ Tento závěr odvolatel učinil z toho, že obě listiny jsou obsahově i formulačně totožné.
Odvolací soud zjistil z obsahu spisu, že se v něm nacházejí dvě smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti, jedna ze dne 12.5.1999 (založená na čl. 34 - dále jen „prvá smlouva“) a druhá ze dne 2.6.1999 (založená na čl. 72 - dále jen „druhá smlouva“). Prvá smlouva obsahuje před notářskou tajemnicí H. J. ověřený podpis Ch. D. a před notářkou V. H. ověřený podpis O. R. J.
Podpisy týchž účastníků na druhé smlouvě ověřila notářka V. H. dne 3.6.1999.
K tomu odvolací soud uvedl, že tvrzení, že obě smlouvy jsou obsahově shodné je nepravdivé, neboť v prvé smlouvě se uvádí, že nabude účinnosti dnem vzniku společnosti, což ve druhé smlouvě není a v textu jsou ještě další rozdíly. Dále konstatoval, že V. H. notářka, před Krajským obchodním soudem v Ostravě dne 25.10.1999 uvedla, že ověření pravosti podpisů na druhé smlouvě bylo provedeno v její notářské kanceláři a totožnost Ch. D. byla prokázána průkazem o povolení k pobytu pro cizince. Oba podepisující k jejímu dotazu prohlásili, že jejich podpisy na listině jsou jejich vlastnoručními podpisy. Ověřovací doložka, podpis notářky a pečeť jsou pravé. Oba zúčastnění se podepsali vlastnoručně do ověřovací knihy a k ověření pravosti podpisu předložili tři vlastnoručně podepsané listiny a učinili i další potřebná prohlášení.
Odvolací soud vzhledem k obsahu předložených listin a vyjádření notářky prohlásil odvolací námitky za účelové a nepravdivé. Srovnáním obou smluv, zejména porovnáním rozdílů, odstavců a mezer, mezi nimi vyloučil tvrzenou dodatečnou manipulaci listinami. Za nepodstatné pak označil to, že ve smlouvě je pro nabyvatele použita česká zkratka pro společnost s ručením omezením, neboť je českým ekvivalentem pro označení téže formy obchodní společnosti v Belgii, kde je sídlo nabyvatelky.
Vzhledem k uvedenému nemohl Ch. D. platně udělit advokátovi plnou moc jménem společnosti a pokud na základě takové plné moci podal advokát odvolání, které sám podepsal, trpí toto odvolání vadou, která brání pokračování v odvolacím řízení, přičemž nedostatek plné moci již nelze odstranit. Proto odvolací soud odvolací řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka namítá, že napadené usnesení, „jímž bylo v neveřejném zasedání bez jakéhokoli jednání odvolací řízení zastaveno, je nesprávné, neboť jím byla dovolatelce odňata možnost jednat před odvolacím soudem, ačkoliv k takovémuto postupu nebyl žádný procesní důvod.“
Dovolatelka tvrdí, že závěr odvolacího soudu je chybný, odporuje písemným důkazům jež jsou součástí rejstříkového spisu a k pochybení soudu došlo nepochybně mimo jiné proto, že dovolatelce nebyla dána možnost na tyto důkazy poukázat. Dovolatelka tvrdí, že odvolání Ch. D. z funkce jednatele společnosti a jmenování O. R. J. do této funkce učinil O. J. jako jediný společník ačkoliv tímto společníkem nikdy nebyl. V době kdy mělo k odvolání jednatele dojít „mohl být i při nejasnostech řešených v odvolacím řízení společníkem pouze buď Ch. D. nebo společnost C.-G. S. V každém případě to musela být osoba odlišná od O. R. J., jež však učinil úkon, na jehož podkladě soud nesprávně povolil změnu v zápisu jednatele do obchodního rejstříku. Proto k odvolání Ch. D. z funkce jednatele společnosti nedošlo a jím udělená plná moc je platná.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Podle ustanovení §200b odst. 2 o. s. ř. rozhoduje rejstříkový soud o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Takové jednání totiž zásadně stačí k přezkoumání předložených listin a rozhodnutí o návrhu. Jestliže však je v řízení třeba provádět dokazování, jak tomu bylo v projednávané věci, musí soud k jejich provedení svolat jednání a umožnit účastníkům řízení, aby se k prováděným důkazům vyjádřili. V projednávané věci sice rejstříkový soud prováděl dokazování „informativním výslechem“ notářky H. (a na tomto „důkazu“ založil odvolací soud své rozhodnutí), k provedení tohoto důkazu však jednání nesvolal a odňal tak účastníkům možnost vyjádřit se k provedenému důkazu. Tento nedostatek neodstranil ani odvolací soud. Takovým postupem odvolací soud odňal účastníkům možnost jednat před soudem [ §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], neboť při posuzování podmínek odvolacího řízení vycházel z důkazů, které neprovedl.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty prvé, o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. dubna 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu