ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.609.2001.1
sp. zn. 29 Odo 609/2001-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. T., proti žalovanému JUDr. J. B., advokátu, jako správci konkurzní podstaty úpadce M.., a. s., o pravost, výši a pořadí popřené pohledávky ve výši 24.390,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 271/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2001, čj. 13 Cmo 29/2000 - 51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 14. prosince 1999, čj. 43 Cm 271/98 – 29, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu na určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky ve výši 24.390,- Kč a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona, č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde – li o případ vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (existence takových vad se ze spisu nepodává a dovolatel ji ani netvrdil), je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné pouze za podmínek ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 o. s . ř.
Protože odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně a protože přípustnost dovolání ve výroku svého rozsudku nevyslovil a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal, není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, majícího charakter usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ), rovněž přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v §238a o. s. ř. a nemá ani povahu potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé (§239 o. s. ř.).
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.
Žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný §146 odst. 2, větou první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu