ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.631.2001.1
sp. zn. 29 Odo 631/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., proti žalovaným 1) L. b. d., a 2) B. d. U P. ..., o uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 465/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2001, čj. 64 Co 204/2001-166, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2001, čj. 64 Co 204/2001-166, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým usnesením zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.12.2000, čj. 7 C 465/98-153, kterým soud prvního stupně žalobu zamítl. Odvolací soud svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně v odvolání neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně a čeho se domáhá. Vzhledem k tomu, že tento nedostatek neodstranila ani poté, kdy k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána (usnesením ze dne 29.3.2001, čj. 7 C 465/98-162) a poučena o následcích spojených s neodstraněním nedostatků, nezbylo odvolacímu soudu než odvolací řízení podle ustanovení §43 odst. 2 a §211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastavit.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení - dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Konkrétně namítá, že odvolací soud v rozporu se současnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.10.1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 36/1999) posoudil otázku, zda neuvedení toho, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a toho, čeho se odvolatel domáhá, brání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Náležitost odvolání spočívající v tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, se neomezuje vždy jen na individualizaci napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně datem jeho vydání (vyhlášení) a jednacím číslem, popřípadě spisovou značkou. Obsahuje-li rozhodnutí více výroků, které jsou ve smyslu ustanovení §206 odst. 2 o. s. ř. způsobilé samostatně nabýt právní moci, popřípadě jejichž právní moc nebude dotčena, pokud se odvolání týká pouze vedlejších výroků (§206 odst. 3 o. s. ř.), musí být v odvolání uvedeno, proti kterým výrokům směřuje, a to tak, aby bylo zřejmé, které z výroků mají být podle odvolatele vyloučeny z přezkumné činnosti odvolacího soudu (srov. ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř.). Pokud bylo některým z výroků napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnuto o dělitelném plnění (zpravidla o zaplacení peněžité částky), musí též z odvolání vyplývat, v jaké části je tento výrok napaden (tzv. kvantitativní stránka odvolání); odvoláním účastníka směřujícím jen proti části výroku o dělitelném plnění totiž může dojít k tzv. rozštěpení původně jednotného práva, o němž bylo rozhodnuto jedním výrokem, na dvě práva se samostatným skutkovým základem ve smyslu ustanovení §206 odst. 2 o. s. ř.
Určitost údajů o tom, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, má ve výše uvedeném smyslu význam především pro otázku vymezení odkladného (suspenzívního) účinku odvolání, a tím i pro vymezení rozsahu vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání (§212 odst. 1 o. s. ř.). Není-li z odvolání zřejmé, jaké části napadeného rozhodnutí se týká odkladný účinek odvolání, ať již by šlo o část oddělitelného předmětu řízení (§206 odst. 2 o. s. ř.) či o otázku, zda není napaden jen některý z vedlejších výroků, takže by zůstal v právní moci výrok o věci samé (§206 odst. 3 o. s. ř.), jde o vadu podání, bez jejíhož odstranění nelze v odvolacím řízení pokračovat. V takovém případě odvolací soud podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. (za podmínek uvedených v tomto ustanovení) a §211 o. s. ř. odvolací řízení zastaví.
Zákon dále požaduje, aby bylo v odvolání uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, aniž by blíže určoval odvolací důvody. Odvolání má též obsahovat údaj o tom, čeho se odvolatel domáhá (to jest zda navrhuje změnu či zrušení napadeného rozhodnutí), kterým je vymezena tzv. kvalitativní stránka odvolání. Pokud je ale z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebude neuvedení údajů o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, a čeho se domáhá, bránit dalšímu pokračování odvolacího řízení, neboť odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
Tím, že odvolací soud zastavil odvolací řízení, přestože v odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně je jednoznačně uvedeno jak to, které rozhodnutí je napadáno, tak i to, v jakém rozsahu, postupoval nesprávně a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takto Nejvyšší soud již několikrát judikoval (srov. např. výše citované usnesení ze dne 20.10.1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, část věty za středníkem, §243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu