ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.646.2001.1
sp. zn. 29 Odo 646/2001-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., proti žalovanému A. R., o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 13 C 27/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2000, č.j. 29 Co 379/2000 – 81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 10. dubna 2000, č.j. 13 C 27/98 – 59, jímž Okresní soud v Kladně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s příslušenstvím a částku 17.582,40 Kč na náhradě nákladů řízení tak, že žalobu zamítl a přiznal žalovanému proti žalobci náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001 (dále jen „o. s. ř.“), namítaje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolání není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoli potvrzujícím.
Zbývalo posoudit přípustnost dovolání podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [§238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, když k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu dne 7. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1988), nezakládá přípustnost dovolání v posuzovaném případě ani ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.
Žalobce procesně zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. února 2002
JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu