ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.668.2001.1
sp. zn. 29 Odo 668/2001-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. K., akciové společnosti, proti žalovaným 1) F. F., podnikateli, a 2) K.P M., s.r.o., o bezplatné odstranění vad díla, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod. sp. zn. 13 Cm 196/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2000, č.j. 4 Cmo 285/2000-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. června 2000, č.j. 13 Cm 196/2000-31, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil řízení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že formulace žalobního petitu [„2. žalovaný je povinen dodat 1. žalovanému dvě celonerezové akumulační nádrže (s parametry uvedenými v žalobním petitu) a 1. žalovaný je povinen tyto nádrže namontovat u žalobce a ke svařování použít stejný typ oceli, ze kterého jsou vyrobeny nádrže. 1. žalovaný je dále povinen před uvedením nádrží do provozu provést defektoskopickou kontrolu všech svarů“] v části, kde je navrženo plnění mezi žalovanými navzájem, nemá oporu v procesních předpisech, neboť podle §79 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“) lze požadovat uložení povinnosti pouze ve vztahu vůči žalobci. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně vyzval žalobkyni postupem podle §43 o. s. ř. k odstranění vad žalobního petitu s poučením o způsobu jeho úpravy. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě vytýkané vady žaloby neodstranila, když v podání ze dne 22. června 2000 pouze zdůvodňovala, proč není možné rozdělit žalobní petit na samostatné povinnosti žalovaných k žalobci. Odvolací soud proto usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., jako správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Tvrdí, že tím, že soud prvního stupně řádně žalobkyni nepoučil o tom, v čem spatřuje nedostatky žalobního návrhu bránící pokračovat v řízení a tím, že opakovaně nevyzval k opravě podání, znemožnil žalobkyni realizovat její procesní práva, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Proto žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17. hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 479/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní názor soudů obou stupňů, považující za neprojednatelnou (tedy bránící pokračování v řízení) tu část žalobního petitu, v níž v rozporu s ustanoveními hmotného i procesního práva žalobkyně navrhla, aby jeden ze žalovaných plnil druhému žalovanému, sdílí i Nejvyšší soud. Proti tomuto závěru ostatně dovolatelka námitky nevznáší, vytýká však soudu prvního stupně, že ji nedostatečně poučil o tom, v čem spatřuje nedostatky žalobního návrhu a jak je třeba úpravu provést (§43 odst. 1 o.s . ř.), aniž by však konkrétně uvedla, proč považuje označení vady žaloby ze strany soudu za nedostatečné.
V usnesení ze dne 5. května 2000, č.j. 13 Cm 196/00 –27, jímž soud prvního stupně vyzval žalobkyni k odstranění vady žaloby, mimo jiné uvedl: „ve vašem návrhu není řádně a přesně formulovaný žalobní petit. Petit je třeba rozdělit na samostatné povinnosti 1. žalovaného vůči žalobci a 2. žalovaného vůči žalobci, a to již vzhledem k předpokládané dvojí věcné příslušnosti soudu k projednání věci (§9 odst. 3 ad. a) o. s. ř.)“. I když podpůrné (srov. spojení „a to již vzhledem“) odůvodnění potřeby upravit žalobní petit s odkazem na předpokládanou věcnou příslušnost je nadbytečné, vyplývá jinak z tohoto usnesení zcela nepochybně, v čem vada žaloby spočívá (v navrhovaném plnění mezi žalovanými navzájem), včetně dostatečně určitého poučení, jak je třeba opravu provést (navržením povinnosti obou žalovaných vůči žalobci).
Nelze proto dospět k závěru o nesprávném postupu soudu prvního stupně při odstraňovaní vady žaloby, natož k závěru o tom, že tímto postupem soud žalobkyni odňal možnost před ním jednat. Z toho plyne, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné není.
Jiné zmatečnostní vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. dovoláním namítány nejsou a ze spisu se rovněž nepodávají. Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody přípustnosti dovolání upravené v §238a a §239 o. s. ř., dovolání žalobkyně podle §243b odst. a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanovením §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu