ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.759.2002.1
sp. zn. 29 Odo 759/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. B., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému S. P. v. d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 172 500,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 530/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2002, č.j. 7 Cmo 556/99-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 9. října 1998, č.j. 11 Cm 530/94-68 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 172 500,- Kč a na nákladech řízení 23 281,- Kč, a to vše do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. března 2002 č.j. 7 Cmo 556/99-103 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 172 500,- Kč zamítl a žalobci uložil zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 18 420,- Kč. Současně žalobce zavázal k úhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému ve výši 17 200,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 21. června 2002 učiněným osobně u Krajského soudu v Brně 26. června 2002) dovolání, v němž namítal, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a požadoval, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k podanému dovolání považoval rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhoval, aby žalobcem podané dovolání bylo odmítnuto.
Podle bodu 17., hlavy I. , části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o. s. ř.“). O tento případ jde i v této věci, když odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, což se výslovně podává i z odůvodnění rozsudku.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobce 13. května 2002 a zástupci žalovaného 6. května 2002 (srov. doručenky u č.l. 104) a dne 13. května 2002 nabyl právní moci. V intencích ust. §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 13. červen 2002 (čtvrtek). Dovolání podané osobně u soudu dne 26. června 2002 je tudíž zjevně opožděné (bylo ostatně i vyhotoveno po uplynutí dovolací lhůty).
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání podané žalobcem jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ust. §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí. Náklady žalovaného sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení, vypočtené v souladu s bodem 10., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. (dále jen „vyhláška“).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle ust. §3 odst. 1, bodu 5. vyhlášky činí sazba odměny ve věci, v níž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky 6 000,- Kč a 15% z částky převyšující 10 000,- Kč, což představuje v daném případě 30 375,- Kč (6 000,- Kč plus 15% z částky 162 500,- Kč). Jelikož Nejvyšší soud dovolání odmítl, činí sazba odměny 50% sazby stanovené shora, nejvýše však 15 000,- Kč (srov. §14 odst. 1 vyhlášky). V dovolacím řízení pak učinil advokát pouze jediný úkon právní služby (stanovisko k dovolání), v důsledku čehož soud sazbu odměny snížil o 50% (srov. §18 odst. 1 vyhlášky) na konečných 7 500,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, příslušející zástupci žalovaného dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 7 575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 5. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu