ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.783.2001.1
sp. zn. 29 Odo 783/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K., jako správce konkursní podstaty úpadkyně L., s. r. o., proti žalované T. S., a. s., o zaplacení částky 22.455,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 428/96, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2001, čj. 2 Cmo 505/99-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.042,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením změnil bod III. výroku rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. září 1999, čj. 26 Cm 428/96-27 o náhradě nákladů řízení tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.800,- Kč k rukám zástupce žalobce (bod I. výroku). Současně vyslovil, že v odvoláním nenapadené části zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků I. a III. napadla žalovaná dovoláním, ve kterém namítla nesprávné posouzení své povinnosti k náhradě nákladů řízení a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a současně změnil bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále jen „ o. s. ř.“). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadních právních předpisů, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu (výrok o náhradě nákladů řízení má podle §167 odst. 1 o. s. ř. vždy povahu usnesení), které nebylo vydáno ve věci samé, je přípustné pouze za podmínek taxativně vymezených v ustanoveních §237 a §238a o. s. ř.
Existence vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.) se ze spisu nepodává a dovolatel ji ani netvrdil. Zbývalo proto posoudit přípustnost dovolání podle §238a o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti měnícímu usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení je výslovně vyloučena v §238a odst. 1 písm. a), větě za středníkem, o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon v §238a odst. 1 písm. b) až písm. f) o. s. ř. dovolání připouští.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Na tom nemůže nic změnit ani námitka dovolatelky, že poučení odvolacího soudu o dovolání („dovolání není přípustné, leda za podmínek dle §237 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2000“) považuje za porušení §18 o. s. ř., neboť nesprávné nebo neúplné poučení o opravném prostředku nezakládá jeho přípustnost. Navíc Nejvyšší soud, jak je zřejmé z odůvodnění tohoto usnesení považuje poučení odvolacího soudu o dovolání v napadeném usnesení za věcně správné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné.
Žalovaná procesně zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, a proto je povinna podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. (per analogiam) hradit žalobci náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny advokáta v částce 1.960,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky Kč 75,- na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 9. dubna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu