ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.828.2001.1
sp. zn. 29 Odo 828/2001-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. U., proti žalované T. a. s., o zaplacení 92.892,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 143/94, o odvolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2000, č.j. 1 Cmo 303/99 – 89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. dubna 1999, č.j. 26 Cm 143/94 – 69 v napadeném výroku I. tak, že žalobu na zaplacení částky 47.250,- Kč zamítl. Současně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok III. rozsudku, jímž soud prvního stupně řízení v rozsahu částky 45.642,- Kč zastavil, zůstal rozsudkem odvolacího soudu nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních §237 a §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti, dovoláním namítány nejsou a ze spisu nevyplývají.
Přípustnost dovolání podle ustanovení podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je vyloučena ve věcech, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [srov. §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V posuzovaném případě jde nepochybně o obchodní věc, přičemž dovolání směřuje do výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 47.250,- Kč (o nároku na zaplacení zbývající částky odvolací soud nerozhodoval).
Protože dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč v obchodní věci, není dovolání přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Žalobce zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanovením §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. února 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu