ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.840.2001.1
sp. zn. 29 Odo 840/2001-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice M. P. V. a. s., o návrhu věřitelky Z. a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 51/99, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2001, č. j. Nco 70/2001 - 134, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. dubna 2001, č. j. Nco 70/2001-134, rozhodl, že soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. J. V. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u onoho soudu pod sp. zn. 27 K 51/99.
Proti usnesení vrchního soudu brojila dlužnice podáním označeným jako „dovolání”, požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Podle bodu 5., hlavy první, části dvanácté cit. zákona, také o návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů; totéž platí, byla-li věc přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je tedy rozhodný výklad ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jelikož návrh na vyloučení soudce Vrkoče dlužnice vznesla již v lednu 2000 (srov. č.l. 110).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud.
Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nadřízeným soudem, který rozhoduje o vyloučení soudce krajského soudu z projednávání a rozhodování konkursní věci, je vrchní soud, v jehož obvodu se tento krajský soud nachází. Pojem „nadřízený soud” je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tudíž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, zde není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. února 2001
JUDr. Zdeněk Krčmář,v. r.
předseda senátu