ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.848.2001.1
sp. zn. 29 Odo 848/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně: S. e., a. s., proti žalovanému J. K., o zaplacení 324.493,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 38/96, o dovolání žalovaného proti unesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. září 2001, čj. 17 Co 10/2001-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. srpna 1999, čj. 14 C 38/96-51 jako opožděné a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání datované 7. listopadu 2001 namítaje, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo včasné. Poukázal na vady řízení před soudem prvního stupně a navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ji ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, jak výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I.ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), jak správně uvedl odvolací soud v poučení napadeného usnesení o opravných prostředcích.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 1. října 2001 a žalovanému dne 2. října 2001 a tímto dnem též nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl tedy posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 2. listopad 2001 (pátek). Dovolání podané osobně u soudu až dne 7. listopadu 2001 je tudíž zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. května 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r .
předseda senátu