ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.855.2001.1
sp. zn. 29 Odo 855/2001-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. s.r.o., se sídlem v N., zastoupené advokátem, proti žalované O. R., zastoupené advokátkou, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 Nc 58/2001, k dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2001, č.j. 26 Co 148/2001 – 43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 375,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesení ze dne 1. února 2001, č.j. 14 Nc 58/2001 – 23a, jímž Okresní soud v Trutnově v bodě I. výroku nařídil předběžné opatření, změnil Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (bod I. výroku). Současně usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. III. potvrdil a ve výroku V. zrušil (body II. a III. výroku).
Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu výroku I.) podala žalobkyně včasné dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když přípustnost dovolání dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání požadovala žalovaná, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle §237 o. s. ř., upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a podle §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3, neboť dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit ostatním účastníkům náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni v částce Kč 300,- podle §9, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady 75,- Kč připadající na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. února 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu