Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.02.2002, sp. zn. 3 Tdo 1/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.1.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.1.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2002 dovolání podané obviněným Ing. P. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 4 To 59/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 13/2000, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 13/2000 byl obviněný Ing. P. N. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2001 (dále tr. zákona) za použití §143 tr. zákona, pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §8 odst. 1 k §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §53 odst. 3 a §54 odst. 1 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců. O odvolání podaném obviněným rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Olomouci, který usnesením ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 4 To 59/2001 odvolání obviněného Ing. P. N. podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. S poukazem na dodržení lhůty uvedené v ustanovení §265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Nejvyššího soudu v předmětné věci dovolání s doplňky, které opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g), h), k) tr. řádu. V petitu dovolání učinil návrh, aby Nejvyšší soud České republiky vydal rozhodnutí, jímž zruší dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 To 59/2001 ze dne 11. 9. 2001 z namítaných důvodů ve výrocích, týkajících se obviněného Ing. P. N. a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací, dříve, než se mohl zabývat obsahem a argumentací podaného dovolání, musel zkoumat, zda v dané věci jsou splněny podmínky jeho přípustnosti (§265a tr. řádu). K problematice přípustnosti dovolání je nutno konstatovat, že institut dovolání, jako nově koncipovaný mimořádný opravný prostředek, byl začleněn do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat i na ta rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti předchozího trestního řádu. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, o možnosti podat dovolání nemohl být ani obviněný poučen, neboť tento mimořádný opravný prostředek nebyl součástí trestního řádu v době rozhodování odvolacího soudu (tak se stalo až ustanovením §125 odst. 3 tr. řádu účinným od 1. 1. 2002, kde je vymezeno, v kterých případech musí rozhodnutí obsahovat poučení o dovolání a jeho náležitostech) lze dovodit jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. řádu a proto v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Ing. P. N. jako nepřípustné odmítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. února 2002 Předseda senátu: Mgr. Josef Hendrych

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2002
Spisová značka:3 Tdo 1/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.1.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18