Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2002, sp. zn. 3 Tdo 109/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.109.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.109.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 109/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2002 o dovolání podaném obviněnou B. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 12 To 294/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 638/2000, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 3 T 638/2000, byla obviněná B. H. uznána vinou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák a §59 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu prací spojených s vedením účetnictví, přebíráním účetních dokladů a peněz a jejich vyúčtování na dobu čtyř let. O náhradě škody bylo v rozsudku rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. O odvolání podaném obviněnou proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, jenž usnesením ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 12 To 294/2001, podle §256 tr. řádu toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Předmětné rozhodnutí bylo doručeno obviněné dne 27. 11. 2001 a jejímu obhájci dne 26. 11. 2001. Obviněná B. H. podala prostřednictvím obhájce v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 12 To 294/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z argumentace uplatněné v dovolání vyplývá, že podle přesvědčení dovolatelky bylo řízení v dané věci vedeno jednostranně, bez snahy prošetřit všechny okolnosti případu, přičemž skutečnosti zjištěné z provedených důkazů byly posuzovány výlučně ve vztahu k závěru o vině obviněné. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž namítla, že Okresní soud v Trutnově po zrušení předmětné věci v řízení o stížnosti pro porušení zákona, tuto věc následně neprojednal, v potřebném rozsahu, jak mu bylo uloženo rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 4 Tz 190/2000. Přes existenci vytýkaných vad se Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací se skutkovými a právními závěry rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil. S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněná v petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a zrušil též vadné řízení mu předcházející, a poté aby věc přikázal k projednání a rozhodnutí jinému soudu. K věci se vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo pravomocně ukončení trestní řízení , bylo vydáno dne 1. 11. 2001. Uvedená okolnost jej vede k závěru o nepřípustnosti dovolání obviněné B. H. a tím i o nutnosti odmítnutí tohoto dovolání z důvodů uvedeného v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. K otázce přípustnosti předmětného dovolání je nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže tedy dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, je nutno dovodit, že uplatnění tohoto mimořádného opravného prostředku přichází v úvahu pouze proti rozhodnutím (uvedeným v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř.), která nabyla právní moci již za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, která by upravovala kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002. V uvedeném směru je třeba vzít v úvahu i hledisko garance právní jistoty obviněných spočívající v tom, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněné B. H. byly splněny podmínky, jež byl zakládaly přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný §265n tr. ř. V Brně dne 29. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2002
Spisová značka:3 Tdo 109/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.109.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18