ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.147.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 147/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2002 o dovolání podaném obviněnou L. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 71/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 5 T 71/2000, jímž bylo rozhodnuto ve věci obviněné L. H. a dalších sedmi obviněných, byla obviněná L. H. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněné podle §55 odst. 1 písm. a) ,b) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA .
O odvolání podaném obviněnou proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Praze, jenž svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu obviněné L. H. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině sám znovu rozhodl tak, že se obviněná podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále byl uložen trest propadnutí věci, a to shodně s původním výrokem soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněné doručeno 17. 12. 2001 a jejímu obhájci 6. 12. 2001.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce dne 18. 2. 2002 v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl jednak důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a jednak důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání spatřuje obviněná ve skutečnosti, že odvolací soud nedodržel lhůtu k přípravě na veřejné zasedání o odvolání, přičemž nevzal v úvahu omluvu obviněné a jednal bez její přítomnosti. Podle přesvědčení obviněné v napadeném rozhodnutí došlo též k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když skutková zjištění byla založena na vadném hodnocení provedených důkazů.
S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněná v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, jímž by ji podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání je nový mimořádný opravný prostředek, který byl zaveden novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z uvedené zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného), jestliže je zapotřebí v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Takové výjimky pak trestní řád upravuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněné L. H. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Krajského soudu v Praze) 13. 6. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v trestním řízení v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb., přitom vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
Podle ustanovení §125 odst. 3 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2002 musí být součástí každého rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném ve druhém stupni, poučení o dovolání, v němž musí být uvedeny též oprávněné osoby včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr. ř.). Dále zde musí být uvedena lhůta k podání dovolání, označení soudu,ke kterému má být dovolání podáno (§265e tr. ř.), označení soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§265f tr. ř.). Je samozřejmě logické, že tímto poučením lze opatřit jedině rozhodnutí soudů vydaná již za účinnosti nové trestně procesní normy, s níž lze již spojovat schopnost trestního řádu právně závazným způsobem vyvolávat účinky vyjádřené v textu zákona a sledované zákonodárcem, v daném případě při aplikaci nového mimořádného opravného prostředku.
Rozhodnutí vydané před 1. 1. 2002, které v posuzovaném případě obviněná L. H. napadla dovoláním, takové poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ovšem neobsahovalo a ani je obsahovat nemohlo, neboť podle tehdy účinného (dřívějšího) trestního řádu nebylo možné dovolání uplatnit.
S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl v druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněné L. H. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler