ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.29.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 29/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. dubna 2002 dovolání podané obviněným D. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 11 To 468/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 4 T 77/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 4 T 77/2001, byl obviněný D. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle §247 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání podaném obviněným proti výše citovanému rozsudku rozhodoval Krajský soud v Praze, jako soud odvolací. Usnesením z 22. 11. 2001, sp. zn. 11 To 468/2001, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo obviněnému doručeno 22. 1. 2002 a jeho obhájkyni 14. 1. 2002.
Obviněný prostřednictvím své obhájkyně podal dne 17. 1. 2002 u Okresního soudu v Příbrami dovolání směřující „proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 4 T 77/2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 11 To 468/2001. Důvody dovolání spatřoval dovolatel v tom, že obě citovaná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „s odvoláním na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 4 T 77/2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2001, sp. zn. 11 To 468/2001.“ Dále aby zrušil v plném rozsahu rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. července 2001, sp. zn. 4 T 77/2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 11 To 367/2001. Navrhl, aby Nejvyšší soud „uznal obviněného D. M. vinným, že se zmocnil motorového vozidla v úmyslu ho přechodně užívat, čímž spáchal trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák.“ Současně obviněný navrhl, aby za tento trestný čin mu byl uložen trest „zhruba v polovině zákonné sazby se zařazením do věznice s ostrahou.“
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 tr. ř.), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Institut dovolání jako mimořádný opravný prostředek byl zaveden novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání jako nově zavedený opravný prostředek aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Z toho vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.
Rozhodnutí v této trestní věci napadená dovoláním byla vydána před účinností zákona č. 265/2001 Sb. Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, o možnosti podat dovolání nemohl být obviněný ani poučen, neboť tento institut nebyl součástí trestního řádu v době rozhodování odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem ve druhém stupni za účinnosti novely trestního řádu, tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno.
Nejvyšší soud tedy v trestní věci obviněného D. M. neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Rozhodl proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. dubna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová