ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.294.2002.2
sp. zn. 3 Tdo 294/2002-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2002 o dovolání obviněného B. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 To 30/02 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 84/2001, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř., z důvodů §67 písm. a) tr. ř. se obviněný B. T. b e r e d o v a z b y.
Odůvodnění:
V neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2002 projednal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání obviněného B. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 To 30/02, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání obhájce obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 51 T 84/2001, jako odvolání podané osobou neoprávněnou.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 3 Tdo 294/2002, rozhodl o dovolání obviněného B. T. tak, že shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchnímu soudu v Praze pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný B. T., t. č. odpykává ve Věznici Rýnovice trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, který mu byl uložen za trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 51 T 84/2001. Konec trestu by měl připadnout na den 18. 10. 2012.
V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o dovolání citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pozbyl právní moci, jež je předpokladem jeho vykonatelnosti (§139 odst. 1 tr. ř. ). V daném případě to znamená, že ve výkonu trestu odnětí svobody, jenž byl obviněnému tímto rozsudkem uložen, nelze pokračovat.
Z ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud v dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. To analogicky platí i pro případy, kdy v důsledku zrušení rozhodnutí soudu druhého stupně a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, pozbývá rozsudek, jímž byl předmětný trest odnětí svobody uložen, právní moci.
V rámci rozhodování o vazbě (§265l odst. 4 tr. ř.) proto Nejvyšší soud zkoumal, zda v současné době je u obviněného B. T. dán některý z důvodů vazby podle §67 tr. ř.
Obviněný je stíhán pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., který patří mezi zvlášť závažné trestné činy (§41 odst. 2 tr. zák.) uvedené v §62 odst. 1 tr. zák. Skutečnosti zjištěné v průběhu dosavadního řízení, které bylo dovedeno až do stadia odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný.
Ohrožení obviněného vysokým trestem přitom nevyplývá jen ze zákonné trestní sazby pro trestný čin vraždy (§219 odst. 1 tr. zák.), ale má již konkrétní podobu v trestu odnětí svobody ve výměře 11 let a 6 měsíců, který byl obviněnému již (nepravomocně) uložen Krajským soudem v Ústí nad Labem. Lze proto dovodit existenci reálné obavy, že by si obviněný na svobodě počínal způsobem předpokládaným v ustanovení §67 písm. a) tr. ř., tj., že by uprchl, anebo se skrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a hrozícímu trestu. S ohledem na charakteristiku obviněného vyplývající z předloženého spisu, především však s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je stíhán, má Nejvyšší soud za to, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením.
S přihlédnutím k výše uvedeným důvodům, proto Nejvyšší soud rozhodl v řízení o dovolání po zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 To 30/02, o vazbě obviněného B. T. tak, že jej podle §265l odst. 4 tr. ř. vzal do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler