ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.358.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 358/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2002 dovolání podané obviněným Ing. V. U., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 6 To 348/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 8 T 64/2000, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. V. U. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 8 T 64/2000 uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. a trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle §215 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný Ing. V. U. v přesně nezjištěné době od roku 1990 do února 1999 v jejich bydlišti zejména v rodinném domě č. 283, na ulici N. z. v H., okr. B. – v., hrubým způsobem zacházel se svojí dcerou H. U., a svým synem V. U., a to tak, že je bil pěstmi, fackoval je, kopal je zejména do zadní části těla a do nohou, bil je vařechou a klepačem na koberce, vulgárně jim nadával (výroky jsou uvedeny v rozsudku) a vyhrožoval usmrcením psa dcery H., kdy v důsledku tyto děti utrpěly drobná poranění. Dále v přesně nezjištěný den v měsíci září 1998 na přesně nezjištěném místě na okrese B. – v. napsal interpelaci na pana V. Š., ministra práce a sociálních věcí vlády ČR, ve které sdělil, že paní V. Z., zaměstnaná jako sociální pracovnice Okresního úřadu B. – v. při výkonu své profese k němu „netajila tím, že je ochotna za určitou úsluhu pracovat jinak“.
Naproti tomu byl obviněný Ing. V. U. týmž rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek blíže popsaný ve jeho výroku, čímž měl spáchat trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák.
Citovaný rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 17. 1. 2002 zabýval v veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Usnesením sp. zn. 6 To 348/2001 bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Ing. V. U. ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého dovolání obviněný zejména namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci a z toho pak dovodily nesprávné právní závěry; dále že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou a nesprávně hodnotil předložené důkazy. V dovolání dále vytýká, že ohledně obvinění z trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. nebyl ke skutkům náležitě vyslechnut a že se toliko vyjadřoval ke svědecké výpovědi svědkyně Z., v podstatě došlo k nedorozumění, přičemž v jeho jednání nešlo o úmyslné naplňování znaků žalovaného trestného činu pomluvy.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ust. §265k odst. 1 tr. ř. a napadená rozhodnutí, zejména pak rozhodnutí odvolacího soudu, zrušil a podle ust. §265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému mimořádnému opravnému prostředku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně prováděl a hodnotil provedené důkazy. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení. Námitky uplatněné v dovolání směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych