ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.374.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 374/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným ml. M. L, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 4 To 513/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 67/2001, takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 4 T 67/2001, byl obviněný ml. M. L. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst.1 tr. zák., jenž po skutkové stránce spočíval v tom, že „ dne 6. 2. 2001 kolem 15.30 hod. v R. pod R., okr. V., na ulici S., požadoval po nezletilém J. J. peněžní částku ve výši nejméně 100,- Kč za údajné dřívější poškození kola, kdy se finanční částky dožadoval i v předchozí době, opakovaně, mimo jiné i pod pohrůžkou zbití, přičemž toho dne nezletilého chytil za oděv pod krkem a dotáhl jej ke kůlně, kde s ním opakovaně, nejméně dvakrát, narazil o stěnu dřevěné kůlny, přičemž nezletilý J. J. se útoku bránil a přitom došlo u nezletilého ke zhmoždění pravého zápěstí s dobou léčení do 20. 2. 2001“. Za tento trestný čin byl obviněnému podle §235 odst. 1 tr. zák. se zřetelem k §79 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a), §82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný ml. M. L., jeho otec J. L., obhájce a státní zástupce, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 4 To 513/2001, tak, že z podnětu odvolání obviněného, jeho otce a obhájce podle §258 odst. 1 písm. b, f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že se podle §24 odst. 1 tr. zák. od potrestání obviněného upouští. Jinak byl napadený rozsudek ponechán nezměněn. Dalším výrokem pak krajský soud zamítl odvolání státního zástupce (§256 tr. ř.).
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný ml. M. L. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst.. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání bylo podáno proti výroku o vině a současně do výroku o trestu (upuštění od potrestání), když podle tvrzení dovolatele se nejedná o trestný čin.
Dovolatel především namítl, že z provedeného řízení jednoznačně vyplynulo pouze to, co nikdy nepopíral, tj. že by fyzicky napadl Jana Jozu tak, že ho uchopil za bundu na hrudi a rázně jej přimáčkl k dřevěné boudě a pak jej pustil, a že tímto jednáním došlo k popisovanému poranění poškozeného. Od počátku se však jednalo o reakci na nevhodné chování poškozeného vůči obviněnému a nikoliv o vydírání. K důkazům, které odporovaly obžalobě však soudy obou stupňů nepřihlížely.
Dovolatel současně poukázal na to, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost, že s ohledem na ustanovení §65 odst. 2 tr. zák. v posuzovaném případě trestnost činu zanikla, neboť splnil všechny podmínky předpokládané zákonem v §65 odst. 2 písm. a), b), c) tr. zák. Jestliže krajský soud dospěl k opačnému závěru, nemá tento závěr oporu v provedeném dokazování.
Vzhledem k výše konstatovaným důvodům pak dovolatel v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodl, že „napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě se zrušuje a věc byla přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.“
K dovolání obviněného podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru byl předmětný skutek správně posouzen jako trestný čin vydírání, přičemž k chybnému použití trestního zákona došlo v případě obviněného ml. M. L. tím, že nebylo aplikováno ustanovení §65 odst. 2 tr. zák., ačkoliv byly splněny všechny podmínky k jeho užití. Proto navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a sám ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem tak, že by obviněného podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně dne 30. 5. 2001, sp. zn. 1 Zt 392/2001.
Obviněný ml. M. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a bylo upuštěno od jeho potrestání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm,. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
V případě obviněného ml. M. L. směřují námitky dovolatele především do skutku samotného s tím, že motivace jednání obviněného ani jednání samotné nenaplňují zákonné znaky předmětného trestného činu. Dovolatelem je zdůrazňováno, že k důkazům, jež odporovaly obžalobě, nebylo soudy přihlíženo. Jde tedy jednoznačně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, se kterými dovolatel spojuje hmotně právní důsledky. Obdobně je tomu i v případě, je-li odvolacímu soudu vytýkáno, že neaplikoval ustanovení §65 odst. 2 tr. zák. Právnímu závěru o splnění či nesplnění podmínek pro zánik trestnosti činu u mladistvého podle citovaného ustanovení zákona, musí předcházet postup podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že soud na základě vyhodnocení provedených důkazů zjišťuje skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení otázky, zda v konkrétním případě byly splněny podmínky, jež by umožňovaly dovodit, že trestnost činu zanikla. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud takto postupoval. Je tedy námitkou skutkovou a nikoliv právní, tvrdí-li dovolatel (a ve svém vyjádření k dovolání i státní zástupce) že podmínky pro použití ustanovení §65 odst. 2 tr. zák. byly splněny, a že odvolací soud rozhodl vadně, pokud jejich existenci nezjistil a následně nepostupoval podle §65 odst. 2 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler