ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.386.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 386/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2002 o dovolání podaném obviněným J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 7 To 328/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 T 43/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 4. 6. 2001, sp. zn. 3 T 43/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění soud od potrestání obviněného upustil.
O odvolání státního zástupce proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Ostravě, jenž rozsudkem ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 7 To 328/2001, z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm d), e) tr. ř. v tehdy platném znění, napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění sám ve věci rozhodl tak, že obviněného J. B. znovu uznal vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 12. 9. 2001.
Obviněný podal v předmětné věci prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 7 To 328/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl v daném případě důvod uvedený v §265b odst. 1 písm g) tr. ř. Pochybení soudů obou stupňů spatřuje dovolatel v tom, že shledaly v jeho jednání znaky trestného činu ohrožování mravní výchovy podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. jen na základě zjištění, že měl poskytnout nezletilým k prohlížení pornografické časopisy, nabídnout cigarety a umožnit jim onanovat v místnostech svého bytu, a tím ohrozit jejich zdárný morální vývoj. Podle jeho názoru nebyla v konkrétním případě intenzita jeho jednání natolik závažná, aby bylo možno učinit závěr, že inkriminovaným skutkem naplnil formální a materiální znaky shora uvedeného trestného činu. Dovolatel současně namítl, že ve věci bylo rozhodnuto i na podkladě neúplných skutkových zjištění, když nebylo spolehlivě objasněno, že si počínal způsobem, jímž by mohl reálně ohrozit zdárný morální vývoj nezletilých.
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil „a rozhodl o zastavení trestního stíhání dle §223 odst. 2 tr. ř., nebo pokud by se neztotožnil s názorem o beztrestnosti předmětného jednání, aby rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí.“
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto jako nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.
V projednávaném případě byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě (jenž nabyl právní moci dne 12. 9. 2001) doručen obviněnému 27. 2. 2002, tedy již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo proto posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání, když podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle názoru Nejvyššího soudu není shora konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. ř. Opačný výklad předmětné otázky by ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti v právech, neboť pak by mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného J. B. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler