ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.41.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 41/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. dubna 2002 dovolání podané obviněným Ing. Z. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 5 To 373/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 221/99,a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 3 T 221/99, byl obviněný Ing. Z. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Podle §224 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání jednoho roku.
O odvolání podaném obviněným proti výše citovanému rozsudku rozhodoval Krajský soud v Brně, jako soud odvolací. Usnesením z 15. 10. 2001, sp. zn. 5 To 373/2001, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 29. 11. 2001.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 28. 1. 2002 u Okresního soudu v Hodoníně dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 5 To 373/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný nesouhlasí se skutkovým zjištěním, k němuž po opakovaném hlavním líčení dospěl soud I. stupně, a soud odvolací se s ním ztotožnil. Podle jeho názoru není on viníkem dopravní nehody, k níž došlo výlučně zaviněním svědka V. Navrhl proto, aby „Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí okresního i krajského soudu, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.“
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Ve svém podání nejprve poukázal na dobu vydání i doručení rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, k nimž došlo před účinností novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), což podle jeho názoru vylučuje splnění zákonných předpokladů pro přezkoumání napadených rozhodnutí Nejvyšším soudem. V případě, že by k věcnému přezkoumání v dovolacím řízení došlo, uvedl, že námitky obsažené v dovolání obviněného jsou prakticky totožné s těmi, jež uplatnil již v řízení o odvolání a jsou součástí jeho obhajoby. Rozhodnutí soudů obou stupňů považoval státní zástupce za správná jak ve skutkových zjištěních tak i v právním posouzení skutku. Za dané situace není podle jeho názoru dán žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 tr. ř.), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Institut dovolání jako mimořádný opravný prostředek byl zaveden novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v trestním řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. Pokud bylo tedy trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu mohou být stanoveny výjimky, jestliže je v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu třeba upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Z toho vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.
V trestní věci obviněného Ing. Z. B. bylo trestní stíhání pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Krajského soudu v Brně) dne 15. 10. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tehdy platného trestního řádu bylo možno uplatnit v trestním řízení pouze dva mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnova řízení (§277 a násl. tr. ř.). Napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno 29. 11. 2001. Podle §265e odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, tudíž v dané věci by konec této lhůty byl stanoven již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo proto posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání.
Podle názoru Nejvyššího soudu není shora konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. ř., resp. by konec této lhůty nastal za účinnosti nového zákona. Opačný výklad předmětné otázky by měl ve svých důsledcích význam i z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
Z uvedeného vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem ve druhém stupni za účinnosti novely trestního řádu, tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno.
Nejvyšší soud tedy v trestní věci obviněného Ing. Z. B. neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Rozhodl proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová