ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.411.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 411/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2002 o dovoláních podaných jednak nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného V. P. a jednak obviněným proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 39/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 81/2001, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně
o d m í t á .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 8 T 81/2001 byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem vraždy ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle 238 odst. 1, 2 tr. zák., neboť dne 6. srpna 2000 kolem 18.00 hodin v T., v domě č. p. 163, v R. ulici bez souhlasu J. J., o němž věděl, že je po operaci srdce, při které mu byla vsazena umělá srdeční chlopeň, vnikl do jeho bytu a v úmyslu ho usmrtit, s prohlášením, že mu zastaví srdce, ho fyzicky napadl tak, že ho opakovaně tloukl pěstmi do obličeje a hrudníku, mrštil s ním hlavou proti zdi a škrtil ho a způsobil mu tím poranění hrtanu se zlomením štítné chrupavky a otokem hlasivek a mnohočetné podkožní krevní výrony na hlavě, v obličeji i na trupu, přičemž poranění hrtanu ohrožovalo poškozeného bezprostředně na životě a k jeho smrti nedošlo pouze díky poskytnutí včasné specializované lékařské pomoci.
Za to byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost uhradit způsobenou škodu.
Citovaný rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se ve veřejném zasedání zabýval Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 39/02 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl sám tak, že obviněného V. P. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že dne 6. 8. 2000 kolem 18.00 hod. v T., R. ulici č. p. 163 vnikl do bytu poškozeného J. J., kterého fyzicky napadl tak, že jej opakovaně tloukl pěstmi do obličeje a hrudníku, mrštil s ním hlavou proti zdi a škrtil ho, čímž mu způsobil poranění hrtanu se zlomením štítné chrupavky a otokem hlasivek a mnohočetné podkožní výrony na hlavě, v obličeji a na trupu.
Za to byl obviněnému uložen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále výrok obsahuje rozhodnutí o náhradě škody.
Uvedené rozhodnutí soudu druhého stupně napadla dovoláním jednak nejvyšší státní zástupkyně, podaným v neprospěch obviněného, a jednak prostřednictvím svého obhájce obviněný V. P. Tento mimořádný opravný prostředek je v obou případech opřen o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný V. P. v odůvodnění podaného dovolání brojí proti uloženému trestu odnětí svobody a má za to, že tento výrok neodpovídá okolnostem celého případu. Je přesvědčen, že vrchní soud sice správně změnil výrok o vině, měl mu však uložit trest výchovný, nespojený s odnětím svobody. V této souvislosti vytýká, že rozhodnutí vrchního soudu ohledně uloženého trestu spočívá na nesprávném posouzení všech důležitých okolností pro uložení trestu. Žádá dovolací soud, aby přezkoumal důvody jeho dovolání a navrhl, aby byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody a uložen mu trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřeně dlouhou zkušební dobu, případně ve smyslu ustanovení §60a tr. zák. podmíněný trest s dohledem.
Obviněný se dále vyjádřil k mimořádnému opravnému prostředku, který v jeho neprospěch podala nejvyšší státní zástupkyně v tom směru, že jej nepovažuje za důvodný. Odvolací soud dle jeho názoru správně právně posoudil skutek a použil i správnou právní kvalifikaci, tedy jinou, než soud nalézací. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) dán není a proto by měl Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout. Dále navrhl, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v odůvodnění dovolání především nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který na jedné straně považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za úplná a správná a na straně druhé bez provedení jediného důkazu ve veřejném zasedání změnil znění skutkové věty z rozsudku nalézacího soudu, neboť učinil jiný závěr o subjektivní stránce jednání obviněného vzhledem k možnému následku smrti poškozeného. Aniž by byla napadána zákonnost tohoto postupu soudu druhého stupně, zdůrazňuje, že samotný skutek nelze ztotožňovat s popisem skutku, neboť skutek je to, co se ve vnějším světě skutečně stalo, naproti tomu popis skutku je jen slovním vyjádřením. Způsob, jímž byl skutek odvolacím soudem popsán, nevyjadřuje skutkové okolnosti, které odpovídají stabilizovaným skutkovým zjištěním nalézacího soudu, s nimiž se navíc odvolací soud ztotožnil. S ohledem na tyto skutečnosti vyslovuje názor, že uvedené pochybení soudu druhého stupně lze subsumovat pod zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť neposoudil správně skutek.
V petitu podaného dovolání proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila v tom smyslu, že blíže nespecifikuje zákonné ustanovení tr. ř., které stanoví taxativně dovolací důvody. Vzhledem k tomu, že obsah dovolání obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání, tak jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítnuto. Současně navrhla, aby takto Nejvyšší soud České republiky rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací §265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovoláními je napadáno pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Dále shledal, že obviněný i nejvyšší státní zástupkyně jsou osobami oprávněnými k podání dovolání ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a obě dovolání byla podána ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nelze považovat za důsledek nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu věci má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je výše uvedeno nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Z uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci V. P. však dovolání nejvyšší státní zástupkyně jednoznačně směřuje do oblasti skutkových zjištění. Nejvyšší státní zástupkyně vychází ze skutkových zjištění nalézacího soudu, která považuje za správná, a naopak nesouhlasí s formulací skutku tak, jak jej upravil ve svém rozhodnutí soud odvolací. Podstatou vznesených námitek je skutečnost, že odvolací soud sám, bez jakéhokoli dokazování změnil znění skutkové věty z rozsudku nalézacího soudu a učinil jiný závěr o skutkových okolnostech vztahujících se k subjektivní stránce jednání obviněného vzhledem k možnému následku smrti poškozeného. Jde tedy o porušení ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., který stanoví, za jakých podmínek může odvolací soud sám ve věci rozhodnout rozsudkem. Odstranění této procesní vady se však nelze podle názoru Nejvyššího soudu domáhat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněného V. P., je sice deklarován dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který má spočívat v nesprávném právním posouzení všech okolností, rozhodných pro uložení trestu. Obviněný se domáhá tímto mimořádným opravným prostředkem uložení mírnějšího, podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Vzhledem k výše rozvedené argumentaci, vztahující se k užitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že obviněným užitý důvod se nekryje jak s obsahem uvedeného zákonného ustanovení, ani s jiným taxativně vyjmenovaným ustanovením §265b tr. ř. Ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. sice řeší otázku druhu a výměry trestu, uvedené zákonné ustanovení však přichází v úvahu pouze v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O tento případ se však v projednávané věci zjevně nejedná.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, přičemž tak učinil za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych