ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.426.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 426/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2002 o dovolání podaném obviněným M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 3 To 150/01 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 20/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. 1 T 20/2000 byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění platném v době spáchání trestného činu, neboť jako soukromý podnikatel, podnikající pod obchodním jménem M. B.-S-Š. se sídlem v R. n. L., H. 930, okres L., nepřiznal v plné výši ze své podnikatelské činnosti spočívající zejména ve výrobě lihových nápojů mísením studenou cestou v provozovně G. J., náměstí T. G. M. č. 24, za zdaňovací období květen až prosinec 1994 spotřební daň z lihu ve výši 2.451.570,- Kč, za zdaňovací období roku 1995 daň z příjmu fyzických osob ve výši 1.817.173,- Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 955.048,- Kč, spotřební daň z lihu ve výši 20.889.180,- Kč, silniční daň ve výši 12.000,- Kč, za zdaňovací období roku 1996 daň z příjmu fyzických osob ve výši 26.363.240,- Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 16.246.756,- Kč a spotřební daň z lihu ve výši 54.205.320,- Kč, čímž poškodil Českou republiku zastoupenou správcem daně Finančním úřadem v R. n. L., celkem o 122.940.287,- Kč. Za to byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. č. 290/93 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 5-ti let, přičemž k výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej napadli odvoláním jak obviněný, tak i státní zástupce v jeho neprospěch. Řádnými opravnými prostředky se zabýval Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání, který rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 3 To 150/01, k odvolání krajského státního zástupce v Ústí nad Labem podle §258 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 6-ti let se zařazením do věznice s dozorem. Současně odvolání obviněného M. B. podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný M. B. ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel především namítl, že hlavní líčení před Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 25. 5. 2001 bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ačkoli s takovýmto postupem nevyslovil souhlas. Podle jeho názoru měl v tomto hlavním líčení státní zástupce přednést obžalobu, dále měl být čten návrh poškozené a měla být vyslechnuta svědkyně Š. Dále dovolatel shodně s podaným odvoláním vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování, když zamítl jeho návrhy na výslech celé řady v dovolání jmenovaných svědků, což mělo mít za následek nejen nesprávné zjištění výše škody, ale i vady ve zjištění subjektivní stránky jeho jednání. Domnívá se dále, že postupem odvolacího soudu byla porušena jeho práva, zejména právo na spravedlivý proces. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí a současně navrhl, aby mu byl odložen nebo přerušen uložený trest odnětí svobody.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten považuje uplatněné námitky podaného dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za důvodné, neboť má za to, že při hlavním líčení dne 25. 5. 2002 došlo, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, k porušení ust. §202 odst. 3, 4 tr. ř. ve znění platném před 1. 1. 2002 o účasti obviněného při hlavním líčení. Pokud jde o další námitky dovolatele, které směřují do skutkových zjištění, tyto se nekryjí s dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 3 To 150/01 v celém rozsahu zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., a to i v případě, že by Nejvyšší soud učinil i jiné rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl odmítnut nebo zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Smyslem tohoto ustanovení je, aby obviněný nebyl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Z jednotlivých protokolů o jednání soudu prvního stupně vyplývá, že hlavní líčení v trestní věci obviněného M. B. se konalo v několika termínech a došlo k jeho postupnému odročování z důvodů nedostavení se předvolaných svědků. Hlavní líčení bylo zahájeno dne 15. 2. 2001 za přítomnosti obviněného a jeho obhájkyně. Obviněný odmítl vypovídat, k výslechům svědků a dalším listinným důkazům měl možnost se vyjádřit, což také v jednotlivých případech učinil. Obviněný dále požádal, aby bylo v hlavním líčení pokračováno dne 16.2. 2001 bez jeho přítomnosti, přičemž vzal na vědomí termín dalšího jednání dne 6. 3. 2001. V tento den byl obviněný jednání soudu opět přítomen a bylo mu umožněno vyjádřit se k výpovědím dalších svědků i k dalším listinným důkazům. Jednání však muselo být znovu odročeno, a to na den 25. 5. 2001, přičemž tento termín vzal obviněný na vědomí s tím, že již nebude dále vyrozumíván. Tento den se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil a jeho obhájkyně předložila soudu doklad o pracovní neschopnosti obviněného od 22. 5. nejméně do 30. 5. 2001. Poté byla do protokolu mimo hlavní líčení vyslechnuta dostavivší se svědkyně Z. Š. Z protokolu o tomto výslechu vyplývá, že výslech probíhal od 8.45 do 8.55 hodin, přičemž mu byli přítomni členové senátu, státní zástupce, obhájkyně a zapisovatelka. Vedle předtištěných údajů protokolu o hlavním líčení (vyjádření poškozené, státní zástupce přednesl obžalobu atd.) je dále patrné, že se znovu nedostavili dva předvolaní svědci, takže nemohli být vyslechnuti, což bylo také důvodem pro další odročení jednání. Obhájkyně obviněného pak učinila návrh na opatření znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetnictví a poté bylo hlavní líčení odročeno na den 21. 6. 2001 za účelem předvolání obviněného, svědků, kteří se nedostavili a provedení zbývajících důkazů listinných. Dne 20. 6. 2001 zaslal obviněný M. B. písemnou žádost soudu, aby v jeho trestní věci hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2001 se podává, že soud usnesením podle §202 odst. 4 tr. ř. rozhodl o tom, že hlavní líčení bude konáno i bez přítomnosti obviněného. Po rozhodnutí soudu o návrzích na provedení důkazů, skončení dokazování a závěrečných řečech státního zástupce a obhájkyně obviněného byl vynesen odsuzující rozsudek.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem lze přijmout závěr, že námitka, týkající se zkrácení práv obviněného v řízení před soudem prvního stupně je ryze formální a neměla žádný vliv na uplatnění jeho práv na obhajobu v zákonem zaručeném rozsahu. Formálně vadná protokolace úkonu (výslech svědkyně Š.) totiž neměla z materiálního hlediska vliv na meritorní rozhodnutí nalézacího soudu o vině a trestu, neboť jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, skutková zjištění nebyla opřena o výpověď této svědkyně.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno konstatovat, tento důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Námitky obviněného M. B. uplatněné v dovolání směřují především do skutku samotného a do oblasti skutkových zjištění, se kterými dovolatel spojuje hmotně právní důsledky. V posuzovaném případě byla soudem prvního stupně učiněna skutková zjištění, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení věci jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. účinného v době spáchání trestného činu. Protože se odvolací soud se skutkovými a posléze i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, rozhodl o zamítnutí uplatněného řádného opravného prostředku (odvolání). Obviněný ve svém dovolání v podstatě užívá argumentace uplatněné již ve svém odvolání a má za to, že soud neprovedl řadu důkazů v jeho prospěch a nevyhodnotil řádně důkazní situaci.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno jednak jako neopodstatněné a jednak z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tehdy, je-li dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal oba uvedené důvody, rozhodl podle §265i odst. l písm. b), e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na tyto skutečnosti se pak Nejvyšší soud nezabýval návrhem obviněného M. B. na odložení nebo přerušení výkonu uloženého trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2002
Předseda senátu
Mgr. Josef H e n d r y c h