ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.491.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 491/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2002 dovolání podané obviněným J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 To 171/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 21/98, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 29 T 21/98 byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pro skutek blíže rozvedený v podané obžalobě. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. a k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen a nad obžalovaným byl vysloven dohled. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 5 roků. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný J. M. dne 3. 11. 1994 uzavřel jako jediný společník společnosti H., spol. s r. o., O. s Č. s., a. s., okresní pobočkou v O., smlouvu o účelovém úvěru na dlouhodobé investice ve výši 26.000.000,- Kč, ve které se zavázal tento úvěr splatit pravidelnými pololetními splátkami v době od 20. 6. 1995 do 20. 10. 2002, ačkoli již v době sjednání úvěru, vzhledem ke své situaci i podmínkám poskytnutého úvěru, musel být nejméně srozuměn s tím, že úvěr nebude schopen řádně a včas splatit. To se i stalo, když po poskytnutí úvěru nezaplatil jedinou z dohodnutých splátek, v důsledku čehož mu byl poskytnutý úvěr vypovězen; nesplacením úvěru způsobil škodu ve výši nejméně 21.661.300,- Kč, neboť v souvislosti s uvedenou úvěrovou smlouvou uzavřel i smlouvu o zřízení zástavního práva ke svým dvěma dálkovým autobusům zn. NEOPLAN v celkové ceně nejméně 4.338.700,- Kč, čímž věřiteli vytvořil podmínky k částečnému získání dlužné částky zpět realizací zástavy, která zajišťovala úvěr.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej napadli odvoláním jak obviněný, tak i státní zástupce. Podané řádné opravné prostředky projednal Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání dne 12. 2. 2002 a svým usnesením sp. zn.4 To 171/2001 obě odvolání jako nedůvodná zamítl.
Ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřuje proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to z důvodů ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný zejména namítá, že předchozím postupem orgánů činných v trestním řízení byly hrubě porušeny základní zásady trestního řízení i účel zákona, tak jak je vyjádřen v ustanovení §1 tr. ř., přičemž toto porušení mělo zásadní vliv na hodnocení jednání, jež je předmětem obžaloby. Podle názoru dovolatele v hodnoceních jak nalézacího soudu tak i soudu odvolacího se projevuje snaha posuzovat úvěrové obchody jako zcela zvláštní a výlučné obchodní vztahy, ač k takovému postoji není v platném právním řádu jakýkoliv podklad. Dovolatel je přesvědčen, že byly jednoznačně degradovány hodnoty výpovědí téměř všech svědků coby osob na sjednávání předmětného úvěru osobně zúčastněných. Osoby, které by při řádně a spravedlivě vedeném řízení stály jako spolupachatelé domnělého podvodu vedle něho, jsou v případě tohoto řízení hlavními svědky jeho skutků, přičemž soudy obou stupňů vyšly bez pochybností z jejich výpovědí. Shodně jako v podaném odolání popírá byť i eventuální úmysl překročit jakýkoliv zájem chráněný trestním zákonem.
V petitu dovolání proto obviněný J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výše uvedená rozhodnutí soudů I. a II. instance a ve věci rozhodl sám tak, že jej zprostí obžaloby.
Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto mimořádnému opravnému prostředku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí řešit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně hodnotil provedené důkazy, namítá údajně nesprávné zhodnocení věrohodnosti svědků a vyslovuje odlišný názor o významu jednotlivých důkazů v předchozím řízení. Jedná se tedy výlučně o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění nalézacího, popř. odvolacího soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav pak Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uvedených dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych