ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.493.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 493/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným L. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 5 To 651/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 7 T 147/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 T 147/2001 byl obviněný L. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 17. 8. 2001 v době kolem 22.45 hodin v K.-N. M., okr. K., na ul. Č., s dosud neustanoveným pachatelem, s úmyslem zmocnit se peněz, uchopením za paže, zatáhl do podchodu domu č.p. 1514 a 1515 poškozeného J. P., kde ho srazil na zem, kopal do něj a z kapes kalhot mu odcizil osobní doklady a finanční hotovost ve výši 600,- Kč, přičemž poškozenému způsobil odřeniny v obličejové části a tržnou ránu na horním rtu.“ Za tento trestný čin byl obviněnému podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému na náhradu škody částku 600,- Kč.
O odvolání obviněného rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který usnesením sp. zn. 5 To 651/2001, ze dne 17. 1. 2002, podle §256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl.
Obviněný L. T. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle názoru dovolatele vychází rozhodnutí krajského soudu „z řádně neobjasněného skutkového stavu a tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“ Poukázal na shodu jeho výpovědi s výpovědí jeho přítelkyně V. H. a zpochybnil důkazní hodnotu výpovědi svědků J. K., U. M. a poškozeného J. P. Provedení fotorekognice podle jeho názoru neodpovídalo postupu stanovenému v zákoně a tento důkaz nesměl být v řízení použit.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil přesvědčení, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutek označený v žalobním návrhu a navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2002, popřípadě též vadné řízení mu předcházející a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, popřípadě Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného L. T. se dne 23. 5. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná stejně jako použitou právní kvalifikaci skutku. Vyjádřil také svůj nesouhlas s dovolatelovou námitkou nezákonnosti provedené rekognice. V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné a souhlasil s projednáním věci v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutek, pro který na něho byla podána obžaloba a že odvolací soud vycházel z řádně neobjasněného skutkového stavu. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jiné definici skutku, než k jaké dospěl nalézací soud.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon totiž v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného L. T. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová