ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.533.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 533/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 o dovolání L. G., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 5 To 105/2002, jako soudu druhého stupně ve věci zemřelého obviněného J. G., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Rt 2/002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 1 Rt 2/002, bylo o návrhu L. G., syna zemřelého obviněného J. G., na povolení obnovy řízení ve věci vedené u bývalého Krajského vojenského soudu v Brně pod sp. zn. Ktr 420/49, rozhodnuto tak, že podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povoluje. Podle §284 odst. 1 tr. ř. byl následně v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. Ktr 420/49, a současně byla zrušena i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
O stížnosti, kterou proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podal státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, jenž usnesením ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 5 To 105/2002, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám nově rozhodl, že podle §283 písm. d) tr. ř. se návrh L. G. na povolení obnovy řízení v trestní věci obviněného J. G., vedené u Krajského vojenského soudu v Brně pod sp. zn. Ktr 420/49, zamítá.
Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal navrhovatel L. G. prostřednictvím obhájce ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení podmínek obnovy řízení. V této souvislosti poukázal na některá analogická rozhodnutí soudů České republiky, ve kterých ohledně stejných právních otázek byly učiněny odchylné právní závěry, na jejichž podkladě pak byla obnova řízení povolena. Poněvadž podle přesvědčení dovolatele bylo soudem prvního stupně ve věci rozhodnuto správně, v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodl, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 5 To 105/2002, se zrušuje a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3.2002, sp. zn. 1 Rt 2/2002 „se potvrzuje“.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil práva podat k dovolání písemné vyjádření (§265h odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Z obsahu citovaného ustanovení zákona přitom vyplývá, že mezi tato rozhodnutí nejsou zahrnuta rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení. To znamená, že dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle §265a tr. ř. nepřipouští.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání L. G. tak, že je jako nepřípustné odmítl, aniž bylo dále zapotřebí se zabývat otázkou, zda dovolání nebylo podáno osobou neoprávněnou, či zda případně existují jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Své rozhodnutí, jemuž vzhledem k ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. nepředcházelo věcné přezkoumání, učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler