ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.534.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 534/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brno ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 4 To 125/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 124/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě je vedeno společné řízení proti celkem šesti obviněným. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 1 T 124/2001 byl mimo jiné obviněný A. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání podaném čtyřmi z obviněných rozhodl Krajský soudu v Brně rozsudkem ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 4 To 125/2002. Ohledně obviněného A. B. byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. částečně zrušen rozsudek soudu I. stupně, a to ve výroku o vině, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud ohledně obviněného A. B. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně dalších trestných činů rozhodl o zproštění obviněného obžaloby a nově rozhodl i o náhradě škody, přičemž ponechal nedotčen rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o vině trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný A. B. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, a to proti výrokům uvedeným v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě pod body III. 3) a VII. 1). Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení skutků uvedených v těchto výrocích rozsudku soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí ztotožnil.
Podle námitek dovolatele neměl být v bodě III. 3) uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., nýbrž trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a v bodě VII. 1) měl být skutek kvalifikován nikoli jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ale jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukázal na rozporné výpovědi obou poškozených, jichž se namítané skutky týkaly, přičemž soudy obou stupňů se těmito rozpory nezabývaly, v důsledku čehož mělo dojít k jejich vadné právní kvalifikaci. V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 4 To 125/2002, ve výroku o trestu, týkajícího se obviněného A. B., dále aby zrušil výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 1 T 124/2001, týkající se obviněného A. B. v bodě III. 3) a v bodě ad VII. 1). Dále navrhl, aby Nejvyšší soud skutek uvedený v bodě III. 3) rozsudku soudu I. stupně kvalifikoval pouze jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a aby skutek uvedený v bodě VII. 1) rozsudku soudu I. stupně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil obviněnému mírnější trest odnětí svobody, případně aby Nejvyšší soud přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného A. B. se dne 30. 7. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že dovolatel v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání svůj mimořádný opravný prostředek odůvodnil tím, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily provedené důkazy a proto dospěly k nesprávným skutkovým závěrům. Dovolání je tedy podle jeho názoru ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění, a bylo by na místě toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby doplnil neúplný výrok o vině v napadeném rozsudku, který neobsahuje přesné označení trestného činu, jehož se výrok týká, a to zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda důvody uplatněné obviněným lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak bylo výše uvedeno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a následně dospěly k nesprávnému vymezení skutku. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jiné definici skutku, než k jaké dospěl nalézací soud.
Zákon v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. Je vhodné připomenout, že případy, na které dopadá citované ustanovení je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zjištěným skutkovým stavem je totiž vymezen rámec možného dovolacího přezkumu. Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, jestliže je v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. B. podal dovolání z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného A. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o vadu, na níž ve svém vyjádření k dovolání upozornil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, Nejvyšší soud není oprávněn se jí zabývat, neboť nebyla součástí námitek, uplatněných v dovolání. V posuzované věci Nejvyšší státní zástupkyně dovolání nepodala, a pokud konstatovaná vada byla uplatněna pouze ve vyjádření k dovolání podaném obviněným, nemůže být podkladem přezkumu v dovolacím řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. srpna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová