ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.544.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 544/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2002 dovolání podané obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 42 To 4/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 86/2001, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 2 T 86/2001 byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle ust. §197 písm. a) tr. zák. a byl za to odsouzen s použitím §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v obci S., okr. P., v době nejméně od listopadu do prosince 1999 v domě č. 65, vyhrožoval své manželce M. J., roz. H. upoutané na invalidní vozík, zabitím, vyhozením z balkonu, likvidací, shořením, kdy tyto výhrůžky byly často pronášeny v podnapilosti, mnohé v nočních hodinách a doprovázené škrtáním sirek v její blízkosti či oklepáváním popela hořící cigarety do postele, v níž ležela, což u M. J. opakovaně vyvolávalo obavu o její život, v důsledku čehož dne 21. 12. 1999 dům opustila.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 28. 1. 2002 zabýval Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání, jeho odvolání svým usnesením sp. zn. 42 To 4/2002 zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1, písm. g), k) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání obviněný jednak odkazuje na obsah svého odvolání a další podání, která prostřednictvím své obhájkyně již učinil v průběhu trestního stíhání a dále namítá, že podle jeho názoru soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, když dospěl k závěru, že se dopustil jednání uvedeného v obžalobě, dále že nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, popřípadě byly provedeny v rozporu se zákonem. Dovolatel dále připomíná, že již ve svém odvolání upozorňoval na postup soudu v rozporu s ustanovením §2 odst. 1 tr. řádu a že soudu vytýkal i procesní nedostatky. Zdůraznil, že podstatou jeho odvolání bylo přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně posoudil hmotně právní otázku a jeho závěr o vině nekoresponduje s provedenými důkazy. Podle jeho názoru nebyla přesvědčivě vyvrácena jeho obhajoba. Obviněný je dále přesvědčen, že jeho odvolání bylo důvodné a pro jeho zamítnutí nebyly splněny podmínky stanovené zákonem.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 42 To 4/2002, neboť podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle §265m rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán.
K dovolání obviněného J. J. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se sice obviněný odvolává na dovolací důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však napadá fakticky skutková zjištění, která podle uvedeného ustanovení tr. řádu dovolacím důvodem býti nemohou. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, pak ani toto ustanovení nedopadá na dovolatelem fakticky namítanou nesprávnost skutkových zjištění; citované ustanovení se vztahuje k vadám procesního charakteru, přičemž však v tomto směru dovolatel žádné námitky nevznáší. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky předmětné dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. řádu nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu, a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. řádu. Jak vyplývá ze zákonné dikce tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání jakkoliv rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve musel zabývat otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soud I. stupně prováděl a provedené důkazy hodnotil. Jedná se tedy o údajné skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu pak sice obviněný na tento důvod ve svém dovolání odkazuje, nicméně samotný obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem dle cit. ustanovení tr. řádu nekoresponduje.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. srpna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych