ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.560.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 560/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným P. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 12 To 121/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 182/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 2 T 182/2000 bylo rozhodnuto o vině celkem tří obviněných, přičemž obviněný P. B. byl uznán vinným pomocí k trestnému činu podílnictví podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Výše uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že spolu s obviněným P. B. „v přesně nezjištěné době od března 2000 do 5. 4. 2000 pomáhali obviněnému J. S. prodat šperky pocházející z vloupání do muzea Č. r. v T. tak, že sháněli kupce, a pomáhali mu realizovat obchod, který se měl uskutečnit dne 5. 4. 2000 ve S. v SRN, přičemž oba si museli být vědomi, že šperky obviněný S. nenabyl legálně.“
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 12 To 121/2002 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný P. B. podal prostřednictvím své obhájkyně v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že „rozhodnutí ve výroku o vině vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což vedlo soud k nesprávnému právnímu posouzení“.
Podle námitek dovolatele nebylo v průběhu řízení prokázáno, že obviněný věděl o skutečnosti, že předmětné šperky pocházejí z trestné činnosti. Dále obviněný zpochybnil zákonnost některých provedených důkazů, zejména poukázal na rozpornost výpovědí utajeného svědka a obviněných. Za těchto okolností nepovažoval skutkové a z nich vyplývající právní závěry soudů obou stupňů za správné. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 12 To 121/2002 ve výroku o vině a trestu, a vrátil věc Okresnímu soudu v Semilech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se dne 5. 8. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a uvedla, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku pouze opakoval námitky uplatněné v řízení před nalézacím a odvolacím soudem, se kterými se tyto soudy již dostatečně vypořádaly. Otázka skutkových zjištění a zákonnosti pořízených důkazů nemůže být podle jejího názoru cestou dovolání namítána. V závěru svého vyjádření proto navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, a to ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedeném v §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a tyto důvody proto nelze žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda důvody uplatněné obviněným lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak bylo výše uvedeno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a následně dospěly k nesprávnému vymezení skutku. Navazující právní posouzení skutku je potom podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jiné definici skutku, než k jaké dospěl nalézací soud.
Zákon v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. Je vhodné připomenout, že případy, na které dopadá citované ustanovení je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zjištěným skutkovým stavem je totiž vymezen rámec možného dovolacího přezkumu. Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, jestliže je v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. B. podal dovolání z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného P. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová