ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.597.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 597/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2002 o dovolání podaném obviněným F. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 6 To 131/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 113/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 2 T 113/2000 byl obviněný F. D. uznán vinným trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Těchto trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že
I.
1) dne 16. 11. 1996 prostřednictvím pošty P. podal žádost o založení postžirového účtu s prvním vkladem ve výši 200,- Kč, účet byl založen a přestože byl seznámen s obchodními podmínkami pro vedení postžirového účtu a byl si vědom nedostatečného zůstatku na účtu, vyzvedl dne 29. 7. 1977 na poště P. částku ve výši 1.000,- Kč, dne 8. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 9. 8. 1998 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 16. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, čímž způsobil IPB, a. s., pracoviště Žirocentrála, P., škodu ve výši 9.710,- Kč,
2) dne 27. 3. 1997 prostřednictvím pošty P. podal žádost o založení postžirového účtu s prvním vkladem ve výši 200,- Kč, účet byl založen a přestože byl seznámen s obchodními podmínkami pro vedení postžirového účtu a byl si vědom nedostatečného zůstatku na účtu, vyzvedl dne 2. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 2.500,- Kč, dne 6. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 2.500,- Kč, dne 25. 8. 1998 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 29. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 30. 8. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 2. 9. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 3. 9. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, dne 5. 9. 1997 na poště P. částku ve výši 3.000,- Kč, čímž způsobil IPB, a. s., pracoviště Žirocentrála, P., škodu ve výši 22.917,- Kč,
II.
dne 6. listopadu 1997 na základě falešné plné moci od své manželky J. D., předložené ing. I. L., v notářské kanceláři byla podepsána smlouva o převodu členství a dohoda o výměně bytu, kterou chtěl převést členský podíl s bytem o velikosti 3 + 1 v P., na ing. I. L., výměnou za byt, jenž ona užívala v P., do něho se nastěhoval a převzal dne 6. 11. 1997 částku 250.000,- Kč a dne 15. 11. 1997 částku 600.000,- Kč jako finanční vyrovnání, avšak představenstvo DVD B. – družstvo se sídlem P., výměnu neodsouhlasilo, manželka obžalovaného s ní rovněž nesouhlasila ani dodatečně a byt užívá jejich dcera M. D.
Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se zabýval Městský soud v Praze, jako soud odvolací. Ten usnesením ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 6 To 131/2002 podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný F. D. podal prostřednictvím svého obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu. V dovolání uvedl, že tento mimořádný opravný prostředek uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném hmotně právním posouzení a také z důvodu uvedeného v cit. ustanovení pod písm. k), neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti zmíněnému rozsudku, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatel uvádí, že se trestného činu podvodu ani prvním ani druhým skutkem nedopustil a že v jeho případě došlo zcela bezdůvodně ke kriminalizaci občanskoprávních vztahů. V dovolání poukazuje na svoji obhajobu v předchozím řízení, na obsah zamítnutého odvolání a svůj názor na průběh dokazování a hodnocení důkazů. Dochází k závěru, že v rozporu se zákonem u něj bylo shledáno zavinění z podvodného jednání, neboť takové jednání nebylo a ani nemohlo být prokázáno, protože vědomě ani nevědomě takto nejednal. Zejména nebylo prokázáno, že od samého počátku podvodně jednal s úmyslem sebe nebo někoho jiného obohatit. Odvolacímu soudu především vytýká, že ve svém rozhodnutí toliko odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, nebo jej převzal či opakoval, dále že se nezabýval vadami, na které on sám v odvolání poukázal a že odvolací soud nereagoval na nedostatky v postupu řízení, zejména na neúplnost dokazování. Odvolací soud tedy podle názoru dovolatele zamítl jeho řádný opravný prostředek, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V petitu dovolání navrhl, aby jej Nejvyšší soud pro oba skutky zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Současně s poukazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. žádá, aby Nejvyšší soud odložil výkon jeho trestu, k jehož nástupu již byl vyzván.
K podanému dovolání se dne 24. 7. 2002 písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatel sice formálně uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však zpochybňuje přisouzená skutková zjištění a zasahuje tedy do stability přisouzeného skutkového stavu věci. Přitom tak činí bez ohledu na zákonné vymezení tohoto dovolacího důvodu jakožto důvodu hmotně právního, spojeného s přezkumem správnosti souladu přisouzeného skutkového stavu věci, dovoláním neovlivnitelného, s jeho právním posouzením.
Ke druhému použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) (zřejmě míněno písm. l), stanovisko konstatuje, že tento dovolací důvod lze relevantně namítnout pouze v případě, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož vydání nepředcházel věcný přezkum důvodnosti odvolacích námitek, ale odmítnutí či zamítnutí odvolání ve smyslu §253 odst. 1, 3, 4 tr. ř., tedy z formálních důvodů. V předmětné věci o takový případ nešlo.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že se dovolání odmítá a aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé ve druhém stupni jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutek, pro který na něj byla podána obžaloba a že odvolací soud vycházel z řádně neobjasněného skutkového stavu věci. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jinému skutkovému zjištění, než k jakému dospěl nalézací a posléze i odvolací soud.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265 b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného F. D. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych