ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.611.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 611/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2002 o dovolání podaném obviněným K. M., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 7 To 28/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 28/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 4 T 28/2001 byl obviněný K. M. uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že dne 5. 5. 2001 v době okolo 07.20 hod. ve vinárně ve S. B., po předchozí slovní rozepři, v úmyslu usmrtit, ze vzdálenosti asi 242 cm vypálil ze střelbyschopné pistole kterou si opatřil a přechovával bez řádného povolení po dobu nejméně jednoho měsíce převážně v rekreační chatě ve S. B., přičemž zasáhl poškozeného P. V., a způsobil mu tím zástřel hlavy s vážným poraněním mozku, v důsledku kterého by bez rychlé a vysoce specializované lékařské pomoci zemřel. Dále v době od 19.00 hod. dne 19. 3. 2001 do 08.00 hod. dne 23. 3. 2001 s použitím duplikátů získaných klíčů vnikl do bytu v domě P., který prohledal a ke škodě uživatelky poškozené Ing. H. K. odcizil zlatý prsten 18 karátů o hmotnosti 4,45 g v hodnotě 2.700,- Kč, zlatý prsten 14 karátů o hmotnosti 3,9 g v hodnotě 2.100,- Kč, kapesní hodinky v hodnotě 50,- Kč, 15 kusů telefonních karet typu X v celkové hodnotě 4.400,- Kč, šňůru kultivovaných perel o délce cca 42 cm se zlatým uzávěrem v hodnotě 58.000,- Kč, zlatý prsten 14 karátů s diamantem o hmotnosti zlata cca 3,5 g v hodnotě 35.000,- Kč, zlatý náhrdelník 14 karátů o hmotnosti cca 20 g v hodnotě 24.000,- Kč, zlatou brož 18 karátů o hmotnosti cca 8 g v hodnotě 6.600,- Kč, zlatou brož 14 karátů o hmotnosti cca 5 g v hodnotě 3.300,- Kč, šňůru korálů v hodnotě 10.000,- Kč, zlaté náušnice 14 karátů o hmotnosti cca 2 g v hodnotě 3.000,- Kč, 3 ks zlatých řetízků 14 karátů o hmotnosti celkem 14 g v hodnotě celkem 5.600,- Kč, dámské náramkové hodinky z pozlaceného obecného kovu v hodnotě 400, Kč, starožitný zlatý náramek 14 karátů o hmotnosti 12 g v hodnotě 6.000,- Kč, zlatý náramek 14 karátů o hmotnosti zlata cca 10 g v hodnotě 4.000,- Kč, zlatý prsten 18 karátů o hmotnosti zlata cca 2 g v hodnotě 1.030,- Kč, starožitný zlatý prsten 14 karátů o hmotnosti zlata cca 1,8 g v hodnotě 720,- Kč, dámský zlatý prsten 14 karátů o hmotnosti zlata cca 4 g v hodnotě 1.600,- Kč, dámský zlatý prsten 14 karátů o hmotnosti zlata cca 3 g v hodnotě 1.200,- Kč, dámský zlatý prsten 14 karátů o hmotnosti zlata cca 3 g v hodnotě 1.200,- Kč, stříbrný závěs ve tvaru trubičky o hmotnosti stříbra cca 6 g v hodnotě 400,- Kč, stříbrný náramek o hmotnosti stříbra cca 12 g v hodnotě 720,- Kč, šňůru jantarových korálů o délce cca 50 cm v hodnotě 2.000,- Kč, jantarový náramek v hodnotě 1.000,- Kč, pár stříbrných náušnic o hmotnosti stříbra cca 3 g v hodnotě 90,- Kč, stříbrnou sponu do kravaty o hmotnosti stříbra cca 7 g v hodnotě 210,- Kč, stříbrný náramek o hmotnosti 10 g v hodnotě 300, - Kč, stříbrný přívěšek ve tvaru terčíku o hmotnosti stříbra cca 2 g v hodnotě 60,- Kč, stříbrný prsten se dvěma kameny o hmotnosti stříbra cca 4 g v hodnotě 120,- Kč, stříbrný granátový prsten o hmotnosti stříbra cca 3 g v hodnotě 500,- Kč, vše v celkové hodnotě nejméně 267.900,- Kč.
Za toto své jednání byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl zároveň uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole spolu s jednořadým zásobníkem a koženým pouzdrem na zásobník. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Ústřední vojenská nemocnice P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se zabýval Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 7 To 28/02 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že se podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona zabírá samonabíjecí pistole spolu s jednořadým zásobníkem a koženým pouzdrem na zásobník.
Obviněný K. M. podal dne 15. 7. 2002 prostřednictvím svého obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. řádu k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku uvedeného výroku rozsudku soudu prvého stupně pod bodem 1) / bod 1) obžaloby/.
Dovolatel je toho názoru, že skutek pod bodem 1) ve výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně je nutno s ohledem na provedené dokazování a jeho následky právně kvalifikovat jako trestný čin podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona, neboť svým jednáním z nedbalosti způsobil jinému těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Ve svém dovolání nesouhlasí s hodnocením výpovědi svědka S. jako věrohodného a poukazuje na pochybnosti ve vztahu k tomuto svědkovi. Dále poukazuje na skutečnost, že stěžejním předmětem dokazování v průběhu trestního řízení bylo prokazování formy zavinění a vyslovuje názor, že mu nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by úmyslně vystřelil na poškozeného a také to, že by jeho úmysl směřoval i k vlastnímu způsobenému následku.
V petitu podaného dovolání žádá, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací znovu zhodnotil provedené dokazování a jeho výsledky ve věci, zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a ve věci sám rozhodl rozsudkem postupem podle §265m tr. řádu tak, že zruší rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, uzná jej vinným z jednání pod bodem 1) obžaloby a toto jednání právně kvalifikuje jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, a aby mu byl podle §224 odst. 2 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou.
K podanému dovolání se dne 21. 8. 2002 písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitka, podle které měl být skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona, formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu; veškerá další argumentace však svým obsahem směřuje výlučně proti hodnocení důkazů. Dovolatel prosazuje akceptování zásadně odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se odvolací soud ztotožnil. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni o vině a trestu a obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek, nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Poněvadž, jak je výše uvedeno, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod spatřuje dovolatel v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném prokázání skutku. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jiným skutkovým závěrům, než k jakým dospěl nalézací a posléze i odvolací soud.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným výše dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v hodnocení provedených důkazů, tudíž ve skutkové vadě, jejímž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s tímto ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného K. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych