ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.693.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 693/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2002 o dovolání podaném obviněným J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1033/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 118/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 1 T 118/2001, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. zák. byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1033/2001, jímž byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, kterého se dopustil tím že jako obchodní zástupce vyhotovil celkem devět v citovaném rozsudku blíže specifikovaných leasingových smluv, kdy následně tyto smlouvy předložil společnosti GE C. M., a. s., která společnosti J. JRM, s. r. o., jíž byl obviněný společníkem, dne 18. 1. 2000 hromadně převedla finanční prostředky za počítačové sestavy, které byly předmětem všech uvedených leasingových smluv, přičemž osoby uvedené ve smlouvách ve skutečnosti žádné zboží na úvěr nepožadovaly ani neodebraly, a tímto svým jednáním způsobil společnosti GE C. M., a. s., škodu ve výši 237 280,- Kč. Za tento trestný čin byl podle §250 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002, obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. zák. byla poškozená společnost GE C. M., a. s. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl obviněný J. R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, se týkají zejména skutečnosti, že „odvolací soud nepřezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně tak, jak mu to ukládá ustanovení §254 tr. ř., čehož důsledkem bylo vydání rozhodnutí na základě nesprávného právního posouzení skutku.“ Odvolací soud se podle názoru dovolatele nezabýval úplností skutkových zjištění soudu I. stupně a hodnocením důkazů se pouze snažil vyvrátit důvody odvolání, přičemž došlo k porušení zásady presumpce neviny. Dovolatel dále vyjádřil přesvědčení, že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí nebyl proveden ani jeden přímý důkaz, který by svědčil o konkrétní vině obviněného. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a na základě vlastního uvážení sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, příp. aby věc vrátil odvolacímu soudu k doplnění dokazování a k novému rozhodnutí.
K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky dovolatele směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a nekorespondují s formálně uplatněným dovolacím důvodem. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané dovolání a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný J. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Obviněný J. R. ve svém dovolání uplatnil výlučně námitky proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů odvolacím i nalézacím soudem. Jde jednoznačně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, se kterými dovolatel spojuje hmotně právní důsledky.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová