ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.94.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 94/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2002 o dovolání podaném obviněným L. H. (dříve L.), proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 391/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 2 T 391/98, byl obviněný L. H. (dříve L.) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Týmž rozsudkem byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 k §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. O otázkách náhrady škody pak soud rozhodl výroky podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř
O odvolání podaném obviněným proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Brně, jenž usnesením ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001, odvolání obviněného L. H. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 14. 1. 2002 a jeho obhájci 10. 1. 2002.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl v daném případě důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), a k) tr. ř. Dovolatel byl přesvědčen, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Z argumentace obsažené v odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatel se domnívá, že „jednotlivá dílčí jednání, která považují oba soudy za společnosti nebezpečné a naplňující znaky uvedené v trestním zákoně, takovou povahu nemají.“ Podle názoru obviněného by předmětný skutek mohl naplňovat znaky trestného činu předlužení dle §256c tr. zák., či zvýhodňování věřitele dle §256a tr. zák., nikoli však trestného činu podvodu. Obviněný dále poukázal na nesprávný postup soudu I. stupně při hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající vadné skutkové a právní závěry. Pochybení odvolacího soudu spatřoval obviněný především v tom, že se ztotožnil s hodnocením důkazů soudem nalézacím jak v případě trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tak v případě pokusu trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. V případě pokusu posledně uvedeného trestného činu obviněný připustil možnost existence přípravy tohoto činu, avšak s tím, že od ní bylo záhy upuštěno, takže její trestnost zanikla. S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 298/2001, případně, aby sám ve věci rozsudkem rozhodl“.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.
V projednávaném případě bylo usnesení Krajského soudu v Brně (jenž nabylo právní moci dne 6. 12. 2001) doručeno obviněnému 14. 1. 2002 a jeho obhájci dne 10. 1. 2002, tedy již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo proto posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání, když podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle názoru Nejvyššího soudu není shora konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. ř. Opačný výklad předmětné otázky by ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti v právech, neboť pak by mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného L. H. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler