ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.994.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 994/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2002 o dovolání podaném obviněným P. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 6 To 257/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 310/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 2. 2002, sp. zn.3 T 310/2000, v trestní věci obviněných Z. P. a P. E., byl obviněný P. E. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, který po skutkové stránce spočíval v tom, že „poté, kdy dne 1. 6. 1999 převedl na svou osobu účastnickou telefonní stanici, a k této zřídil doplňkové služby přesměrování a MEMO BOX, umožňoval do 14. 7. 1999 propojení telefonních hovorů do Vietnamu, kdy částka hovorného dosáhla celkové hodnoty 220.392,20 Kč, přičemž na upomínky na uhrazení nereagoval a v této činnosti pokračoval, až do vypojení stanice z provozu ze strany SPT T., a. s.“ Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 10. 1999, č. j. 1 T 538/98-56, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen uhradit poškozenému Č. T., a. s., se sídlem v P., způsobenou škodu v částce 218.392,20 Kč.
O odvoláních obviněného P. E. a spoluobviněného Z. P. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 6 To 257/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 5. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný P. E. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětné rozhodnutí bylo napadeno ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že v průběhu řízení nebylo nijak prokázáno, že by sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku obohatil, což znamená, že nemohl naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Podle jeho názoru též závěry soudů obou stupňů o tom, že trestný čin byl spáchán v nepřímém úmyslu, je třeba považovat za spekulativní, neboť nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Dovolatel pak zdůraznil, že soudu nebyl předložen jediný důkaz, na jehož základě by bylo možno dovodit, že poškozenému nechtěl uhradit částku, která mu byla vyúčtována. Skutečnost, že na svou osobu nechal převést telefonní stanici s tím, že bude provádět přepojování hovorů, což nikdy nepopíral, by byla pro posouzení jeho jednání z hlediska znaků trestného činu podvodu významná pouze v případě, pokud by bylo současně prokázáno, že za řádně objednané a legálně realizované služby poskytované společností SPT T., a. s., neměl v úmyslu zaplatit úhradu. Jestliže však nezaplatil, stalo se tak proto, že mu vietnamský občan přezdívaný F. slibovanou částku na úhradu hovorného neposkytl. Dovolatel dále konstatoval, že částka 10.000,- Kč byla pouze odměnou za umožnění přepojení hovoru a v žádném případě ji nelze považovat za obohacení ve smyslu předpokládaném v ustanovení §250 tr. zák. Ve výše uvedených souvislostech vyslovil dovolatel nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že si musel být od počátku vědom toho, že provozuje spojovou službu na úkor poškozeného, založenou na kontaktu s cizí osobou neověřené totožnosti. Ze strany vietnamského občana byl totiž vždy ujištěn, že za umožnění hovorů do Vietnamu mu bude řádně zaplaceno po předložení účtu. Pokud dovolatelem označená osoba nebyla pro účely trestního řízení zjištěna a nebylo možno provést důkaz její výpovědí, nelze tuto okolnost přičítat k tíži dovolatele. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl dovolatel k přesvědčení, že v průběhu trestního řízení nebyla prokázána jeho vina a v důsledku toho došlo i k pochybení v tom směru, že věc byla nesprávně posouzena po právní stránce.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej obžaloby zprošťuje.
Obviněný v rámci podaného dovolání dále navrhl, aby mu předseda senátu Nejvyššího soudu ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon uloženého trestu odnětí svobody.
K dovolání obviněného P. E. se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že z popisu skutku ve výroku rozsudku nalézacího soudu nevyplývá existence subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., avšak z objektivních skutečností uvedených v rozhodnutích soudů obou stupňů je jasně patrno, že byl učiněn závěr o zavinění obviněného přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu (§4 písm. b/ tr. zák.). Námitka týkající se absence zákonného znaku „obohatí sebe nebo jiného“ je podle názoru státního zástupce nedůvodná, neboť k obohacení obviněného, popř. dalších osob došlo tím, že ke škodě SPT T., a. s., využívali služeb této firmy bez úhrady hovorného, což znamená, že došlo k ušetření nákladů, které by jinak musely být ze strany obviněného nebo jiných osob vynaloženy. Pokud dovolatel argumentací uplatněnou v dovolání zpochybňuje některé z výše naznačených závěrů soudů, jedná se podle státního zástupce o námitky skutkové, které se nekryjí s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a aby v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Obviněný P. E. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 a §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence zakládá možnost přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Případný rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací (jako relevantní hmotně právní důvod) dovolatel neuplatnil. Dovolací námitky zde směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů, je-li dovolatelem poukazováno na to, že obsah provedeného dokazování reálně prokazoval skutkový stav, který neumožňoval závěr o jeho vině. Soudy obou stupňů bez zřetele na existenci dovolatelem namítaných skutkových okolností pak měly dospět k vadnému zjištění, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a tudíž věc nesprávně právně posoudily.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení zásad pro dokazování v trestním řízení vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Teprve důsledkem těchto vad mělo být následné (související) nesprávné hmotně právní posouzení skutku. To ovšem odporuje obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný P. E. byl dne 15. 11. 2002 z výkonu uloženého trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn (č. l. 422 spisu), nebylo zapotřebí, aby se Nejvyšší soud zabýval jeho podnětem k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. prosince 2002
Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler